Zvonil budík, bylo ráno, v hlavě mě byl kámen snad a pod ním tma
když jsem snídal džbánek piva, ještě zdálo se, že divnou příchuť má
Když jsem spláchl chladnou vodou z oči sny a z tváře závoj šedivý
řek mi pohled pouhý z okna ven, že nedělní je den a lenivý
Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé noci
tak jsem vyšel ven a díval se jak slunce nový den má ve své moci
A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní, co z horkých ploten voní
a náhle chtěl jsem být zas s tebou, někde za městem ve stínu jabloní
Já chtěl bych být v nedělní ráno, v chodníku kvádrem žulovým
a proč divný smutek mívám, to snad se nikdy nedovím
Vždyť snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní
kéž mi zvony raní písní, na prášek srdce rozmělní
Šel jsem dál tou vůni raní kolem bílých kočárku a dětských mašli
pak jsem dlouho stal a díval se na věci které svět občas krášlí
Snad vrátil se mi zrak a já se pojednou zas díval na svět zpříma
teď už možná tvému štěstí lépe rozumím ač vím že nejsi má |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny