Tam v dálce, tam v horách
Bobek, Pavel
Veď mě dál, cesto má (1975)

Kdo vítr sil, ten bouři sklízí,
živým příkladem já jsem sám,
všem dívkám jsem lásku jen slíbil,
za trest toulám se životem sám.

Svůj cíl vzdálený v modrých horách
nikdy nespatřím, městský prach jím,
já měl zůstat v té zemi, kam patřím,
kterou vídám teď pouze, když sním.

R:
Tam v dálce, tam v dálce, tam v horách,
hejno skřivanů zpívá jak dřív,
malý dům dál obrůstá psím vínem,
kolem áleje sládnoucích slív.
Jódlejí, dlí, jódlejí, dlí
Jódlejí, dlí, jódlejí, dlí

A ten den, kterým jsem se loučil,
tak rád bych teď přilákal zpět,
kolikrát já si tím hlavu lámal,
co slíbil mi zrádce svět.

Tvé slzy jak démanty září,
já nosím je po kapsách,
stále zpívají písničku něžnou,
jednou překročím opět tvůj práh.

R:
Tam v dálce, tam v dálce, tam v horách...