Zvonil budík, bylo ráno, v hlavě mě byl kámen snad a pod ním tma když jsem snídal džbánek piva, ještě zdálo se, že divnou příchuť má Když jsem spláchl chladnou vodou z oči sny a z tváře závoj šedivý řek mi pohled pouhý z okna ven, že nedělní je den a lenivý
Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé noci tak jsem vyšel ven a díval se jak slunce nový den má ve své moci A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní, co z horkých ploten voní a náhle chtěl jsem být zas s tebou, někde za městem ve stínu jabloní
Já chtěl bych být v nedělní ráno, v chodníku kvádrem žulovým a proč divný smutek mívám, to snad se nikdy nedovím Vždyť snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní kéž mi zvony raní písní, na prášek srdce rozmělní
Šel jsem dál tou vůni raní kolem bílých kočárku a dětských mašli pak jsem dlouho stal a díval se na věci které svět občas krášlí Snad vrátil se mi zrak a já se pojednou zas díval na svět zpříma teď už možná tvému štěstí lépe rozumím ač vím že nejsi má |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.