Sláma v botách
Bobek, Pavel
Galaportrét (1986)

Ó, já vždycky žil jen v rámusu měst
A milióny prošel jsme jich na mou čest
Nebudu lhát, smíte se smát
Já dál slámu v botách mám

I můj krejčí povídá – vy jste podivný typ
A ukažte mí někoho, kdo umí šít líp
Ať mám třeba frak, ať se do parády dám
Já dál slámu v botách mám

Tohle dávno už vím, z toho úniku není
Kdyby stal se i div, tak jen málo se změní
Vždyť vím, kdybych měl mít nevím jaké jmění
Já dál slámu v botách mám

Ten kdo potká mě, ten pozná hned,
Jak mále se hodím pro ten nablískaný svět
Čím to je, že ať dělám co dělám, přísahám
Já dál slámu v botách mám
Já vím, že se ryba nesmí nožem jíst
Umím báječně psát, taky báječně i číst
Ale čím víc se snažím, tím víc prozrazují Vám
Já dál slámu v botách mám

Tohle dávno už vím, z toho úniku není
Kdyby stal se i div, tak jen málo se změní
Vždyť vím, kdybych měl mít nevím jaké jmění
Já dál slámu v botách mám

Já se v městě narodil, tady žiju moc let
Ale s venkovanem odjakživa si mě každý plet
Proto jsme se dneska s tímhle svěřil právě Vám
Já dál slámu v botách mám
Chtěl bych se s někým vzít, ale pořád nemám s kým
Ono někdy nestačí mít sako jako manekýn
Čím to je, že ať dělám co dělám, přísahám
Já dál slámu v botách mám

Tohle dávno už vím, z toho úniku není
Kdyby stal se i div, tak jen málo se změní
Vždyť vím, kdybych měl mít nevím jaké jmění
Já dál slámu v botách mám

Teď už dávno je mi fuk, co si kdo povídá
Když jsem takový, tak prostě jsem, i s tím se dožít dá
Nebudu lhát, smíte se smát
Já dál slámu v botách mám
Žiju jako venkovan v bytě nad hlavní třídou
To jsem já, co si ho děti na zeď malujou křídou
A tak říkam všem, i těm, co ještě přijdou
Já dál slámu v botách mám

Tohle dávno už vím, z toho úniku není
Kdyby stal se i div, tak jen málo se změní
Vždyť vím, kdybych měl mít nevím jaké jmění
Já dál slámu v botách mám