Já jsem byl desperát
ten sen k ránu se mi zdál
já byl v něm pistolníků král
Zase jsem v houští číhal na svůj dostavník
v patách jen kletby mužů, ženský pláč a křik
až podlej výstřel mě z mejch snů vykázal
jenže žiju dál.
Já jsem byl lodník
i s tou chuzí houpavou
s plachtou bílou nad hlavou
Já měl jsem perel víc než žoků s bavlnou
neznal pevnou zem, jen vlnu za vlnou
pak v prudký bouři oceán mě pohltil
a já se probudil.
Já stavěl přehradu
tam kde nejprudší byl proud
pár silných betonových pout
A tam kde řeka letí dál do kaňonů
sklouzla mi noha po navlhlém balvanu
a i ten kámen, který zná svůj věčný pád
já nikdy nedopad.
Tak můžu klidně vstát
a jít, a vstát a žít a být a žít a jít
Já řídil hvězdolet
a chtěl jsem vesmír prokouknout
uprostřed našel jsem ten kout
kam odcházejí naše sny po ránu spát
mozná se vrátím zpátky zas jak desperát
jen jedno můžu říct
čím byl jsem, byl jsem rád
a dokud budu snít
tak dlouho budu žít.
Budu žít, budu žít, budu žít,
budu žít, budu žít, budu žít. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny