Přiznávám, žečas od času o životěpřemítám,
většinou ve chvílích, kdy končídalší den.
Jenom tak sedím, se svým vlastním já sipovídám,
listuji snářem, hledám význam pro svůjsen.
Jenom tak sedím a zvolna končí dalšíden.
A tak mě napadá, když rozjímánípřekročím
a pohled očí mých je zmámen oblohou.
Že pátrat po tom proč a jak už vlastněnemusím,
nic v tomhle světě přece nenínáhodou.
Vím jak je vzácne spojit lásku s pokorou,
náhodou nechystá se každý náš den kspánku.
A není náhodou, že štěstíprožívám,
náhodou neodmítám nebe plnéčervánků.
Jestli znám cestu ke štěstí, kdyžněkdo zeptá se,
odpovím, všichni jdem po ní, každýzvlášť,
je celkem jedno jestli svítá a nebo stmíváse,
protože štěstí nosí pouze jedenplášť.
Nestřídá podoby tak jako zášť.
Do světa v tuto chvílí volám, dívejšťastná jsem.
A můžu tiše křičet vůbecnemusím,
ne proto aby někdo říkal, že snad rouhámse,
červánkům zkrátka žádnýrámus nesluší.
A tak mě napadá, když rozjímánípřekročím
a pohled očí mých je zmámen oblohou.
Že pátrat po tom proč a jak už vlastněnemusím,
nic v tomto světě přece nenínáhodou.
Vím jak je vzácne spojit lásku s pokorou,
náhodou nechystá se každý náš den kspánku.
A není náhodou, že štěstíprožívám,
náhodou neodmítám nebe plnéčervánků.
A jen tak náhodou vám tohlenezpívám.
Přidat komentář
Vypsat všechny