Kontrabásník
Bárta, Dan
Illustratosphere (2000)

To mé já, Kontrabásník.
Za nocí, a rád.
Spoléhám, když se zasním, že básník víc je sám.
Nemoudří ve svých arénách.
Básník a s ním mé malé já, pak odpočívají.
V tichu zvláštním.
Co se v příští chvíli rozpadá.

To mé já kontrabásník,
usíná na váškách.
Jak lehký být, přeobratný, služebník i pán.
Zatouží na svých galénách.
Básník a s ním mé drzé já a výsledkem je smích, tichý zvláštní,
když zamíří přídí v zahradách.
Tápou ve znménkách a ve značkách.
Váha slova nízká je rozmačká.
Vysíláním voláním básník víli nadhání.
Já je srážím.
My se v příštích chvíli rozpadá.
My se v příštích chvíli rozpadá.
My se bíle tříští...