Bylo to jednou ráno, sebe právě vzbudil jsem
do prázdna zase koukám, kde to asi jsem
jsem doma, ležím tady sám
kde jsem včera večer byl, to já přece dobře vím
do rukou láhev beru, kocovina zase řádí
kocovina řádí dál, tak piju sám
celej život jsem se snažil, abych k něčemu byl
a aby po mně kousek aspoň něčeho zbyl
marná je však moje touha, když těžkej osud mám
a tak můžu jen to jedno:
Já piju dál...
Bylo to jednou ráno...
Já piju dál...
Jedno horký ráno do hospody zas jsem šel
abych se tam s partou známejch, jó, opět sešel
my si tam rozumíme, protože stejnej osud máme
když někdy koukáš oknem, jak lidi někam spěchaj
chce se ti vyběhnout ven a říct, ať toho nechaj
ale ten, kdo chvíli stál, už stojí dávno opodál
Jaká je však lidí touha, když nevědí, co chtěj
tak jim řekni třeba: "hej, tak se měj!"
ty už víš, jak to končí, poznal jsi to sám
jenom se pousměješ a řekneš: "já piju dál"
Já piju dál...
Jaká je však lidí touha... |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny