Brána,
tmavá okna, tichý dům
stíny stromů
brání paprskům
někdo táhlou píseň zpívá
ve vikýři v podkroví
komu ten hlas patří
kdo to ví
Vím že mám ho znát
zní tak vlídně
jako by mi říkal
pojď jen bránou dál
pojď jen dál
pojď jen dál a ruku dej mi
Vím že mám ho znát
párkrát týdně
jenom pro mě zpívá
tóny poslouchám
navěky váhám
jestli dovnitř vejít mám
Možná
ještě dítě nebo starej pán
snad ho někde
v městě večer potkávám
jeho dům je říše stínů
jeho zpěv je slunce zář
jednou poznám zblízka
jeho tvář
Je to jak žízeň
Vím že mám ho znát
zní tak vlídně
jako by mi říkal
pojď jen bránou dál
pojď jen dál
pojď jen dál a ruku dej mi
Vím že mám ho znát
párkrát týdně
jenom pro mě zpívá
dům jako starej hrad
zahradou
podivnou mně k sobě láká
Vím že mám ho znát
zní tak vlídně
jako by mi říkal
pojď jen bránou dál
pojď jen dál
pojď jen dál a ruku dej mi
Vím že znám ho ze snů! |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny