Učebnice 3, stránka 14 - František Nepil, Dobré a ještě lepší jitro - Veronika

František Nepil, Dobré a ještě lepší jitro - Veronika

Povím vám, jaký sen se vplížil Veronice pod víčka ve Čtyři
hodiny ráno: zdálo se jí, že je venku na chalupě a že dosta-
la chuť jít si lehnout do zahrady. A že to vzala tak, jak
to dělává, když se nikdo nedívá: oknem. Protože chalupa je
přízemní a oknem je to nejkratší. Znáte dnešní mladé lidi,

že? Když pro něco jdou, je to buď jako byste je poslali pro
včerejší den, anebo hrr! a už jsou nazpátek. - Ten Veronič-
čin sen byl ale tak živý, že ona opravdu udělala hup na
okno - to bylo v době letních veder otevřeno celou noc - a
pak hup z okna! A teď ve vás hrklo správně a správně jste

si uvědomili, že se jí to zdálo v Praze a že v Praze mají
byt ve druhém poschodí. - Na ambulanci, kam dovezla Veroniku
v noční košili sousedka, začali od hlavy až k patě zjišťo-
vat, co všechno se Veronice stalo. Nebylo toho málo, ale dlou
ho to všechno vydržela se zaťatými zuby. Ale nejvíc toho by-

lo právě až na té patě, která byla zlomená na čtyřikrát.
A když k té patě došli, pronesla Veronika větu, která by se
měla, podle mého, uvádět ve sbírkách tak pozoruhodných výro-
ků, jako "Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!"

"Stát jsem já!" anebo "Všechno živé pochází z vejce." Vero-
nika totiž řekla: "pánové prominou, ale teď už začnu řvát!"
A po této omluvě opravdu začala.. . Tu Větičku patnáctileté
pacientky si ti pánové, co prominuli, stále pamatují.

TIP: Použili jste i Vy tento tahák/referát..? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!