Various Artists - Brazilectro - session 3![]()
Na prvním CD skladba Sound Of The Samba od Victor Davies má volnější atmosféru, ale vliv Brazílie v ní rozhodně poznat je. Zvláště se mi líbí střídání rychlých i pomalých pasáží, kde si autor s posluchači pohrává jako vítr s pírkem. Když jsem zmínil mírné ustoupení temperamentu, neměl jsem na mysli skupinu Mo´ Horizons s lehce předělanou Hit The Road Jack. Ta je naopak velice živá a hlavní zásluhu na tom podle mne mají zejména použité nástroje v čele s trubkami. Předělaná je i dlaší věc Miracles od Loqate. Má v sobě rovněž taneční náboj, ale hlavně klávesy s ženským vokálem jí dávají snivě zadumaný nádech. Potom se naplno dostává ke slovu již slibovaná melancholická nálada, začínající skladbou New Born od Classen Collective se zpěvačkou Corrinou Joseph. Hlavně její hlas dodává patřičnou atmosféru. Domnívám se, že ještě více podmanivá je Teardrop Butterfly v podání Praful. Dominují v ní dvě střídající se kytary s občasně přidávajícím se saxofonem a do toho všeho přispívá hlas zpěvačky co pouze vybroukává melodii podobnou té co hrají kytary. Podobně laděná je i Acalento od Janice hosted by Brown, Smith & Grey s nimiž jsem se vás pokusil seznámit už v recenzi na výběr Afrotronic 2. Oproti Praful tady dominuje piano se dvěma navzájem se překrývajícími ženskými hlasy. Tolik informací o stěžejním obsahu prvního CD. Nyní přejdu k druhému. Plynule navazuje na svého předchůdce s tím rozdílem, že je už o něco živější a více se na něm uplatňuje vliv současné elektroniky. Příkladem budiž například remixovaná Bar Ingles upravená Rocem Hunterem do příjemného funky stylu. Další předělávka, kterou bych rád zmínil, pochází od dvojice Frank Roger, Jerome Batistelli alias Sun Orchestra. Ti jí dali spíše disco podobu s ponecháním typických nástrojů s nezbytným pianem v čele - jakési mírné retro 70.let 20.století, kdy tahle muzika dobývala svět. Pak přichází změna, spočívající ve větším příklonu k brazilským vlivům se sambou v čele. Dobrou práci, myslím, v tomto směru odvedli New Sector Movements, když svou Mysterious Sound oživili latinskoamerickými bicími i flétnou. Podobně se zachovalo sdružení říkající si Hacienda. Zvolili pomalejší tempo a nechali vyniknout zpěvačku Martu de la Vega, bez jejíhož přispění by cíleného efektu pravděpodobně nedosáhli. Myslím si, že nejdále v tomto směru došli King Kooba. Ti si zremixovali vlastní skladbu Fooling Myself. Stačilo jim k tomu, zjednodušeně řečeno, vytvořit jednu dominantní smyčku bicích, upravit dvě piano melodie do ozvěny a přidat nezbytnou zpěvačku. Zdánlivě to vypadá jednoduše, ale při hlubším poslechu už zjistíte opak. Podobný typ muziky je dost náročné skládat. V tom vidím na druhou stranu její krásu, protože vás bude i po mnoha létech překvapovat něčím novým čeho jste si třeba dříve nevšimli. Má svoje kouzlo co s přibývajícími léty nevyprchává, ale naopak zůstává či dokonce sílí. Dá se to určitě vztáhnout i na jiný hudební žánr. Při poslechu toho o němž jsem tu psal, budete mít možná po chvíli pocit, že už v Brazílii jste - někde u moře v houpací síti a díváte se na západ nebo naopak na východ Slunce. Třeba:-) Více zde Seznam skladeb - CD1:
Seznam skladeb - CD2:
Copyright © 2000-2023 teenage.cz. ISSN 1213-9564. Jakékoliv šíření toho článku, nebo jeho částí (zvláště pak na BLOGY) je bez souhlasu autora zakázáno!!! TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!
|