Various Artists - Afrotronic 2 Jako příklad mohu na prvním CD uvést hned úvodní skladbu Voices of Itun od Naked Soul feat. Glenn Underground V ní se rovnoměrně střídá Evropa s Afrikou a výsledek umocňuje sborový vokální zpěv, plnící zde úlohu dalšího hudebního nástroje. Za typický nu-jazz (pozn. styl kombinující klasický jazz s moderní elektronikou), bych označil následující remixovanou Pra Manha od Da Lata. Je plná spousty nástrojů od flétny přes typickou basu až po domorodé bicí, stojící tady spíše v ústraní. V podobném duchu se nese i Voonga Vonge od New Sector Movements. S tím rozdílem, že je o něco svižnější a opět se dostává výrazněji ke slovu africký zpěv. Snad nejvíce mne na prvním CD zaujala opět předělaná skladba Dimini od Mory Kante, směřující někam k discu z éry filmu "Horečka sobotní noci", kde si místo Johnyho Travolty stačí představit nějakého Afričana. Kytarová sóla střídající se s klávesami a bubny ženoucími k tanci jsou jejím hlavním poznávacím znakem. Takto nastolené tempo vrcholí v lehce house znějící Zeularaé od UFP, kde se o remix postaral Dennis Ferrer. Myslím si, že ho zvládl velice dobře. Nedochází v něm k nějakému nesouladu house bicích a kláves - naopak ty jakoby neustále rejdí všemi směry a bicí působí jako pevný záchytný bod. Po rytmických věcech přicházejí poslechové. Z nich bych nejvýše vyzdvihl Hard Like A Rock od Daddy Ous. Příjemná s táhle znějícím zpěvem, směřující kamsi do ztracena. Přejdu nyní k druhému CD. Je více taneční než první, což dokazuje už od samého počátku. Vše začíná převážně funkově znějící Voodoo Bliss, pro níž jsou charakteristické hutně nabasované bicí. Následují dvě převážně disco laděné věci od Afrix a Mood&Cue. U první je něpřeslechnutelný procítěný zpěv, druhá je převážně instrumentálka, přerušená jen občas různými pokřiky. Jako určitou kuriozitu uvádím Los Chicharrons s jejich pomalou Move Out Of The Way, zabíhající až k hip-hopu. Po ní dochází znovu ke zrychlení tempa, čehož důkazem je jak kapela Nuspirit Helsinki, nabízející sem nu-jazzovou Makoomba, tak Dennis Ferrer s hi-life mix úpravou své Funu. To nejlepší pak podle mého názoru představují Afronaught se skladbou Transcend Me v níž má opět hlavní slovo piano, doplněné basou a vokalistkami. Není sice příliš rychlá, ale skutečně v pozitivním slova smyslu "jede". V nemenším měřítku to platí i o Higha Spirit (spiritual afro mix) od Sound Surgeons feat. Kazeeba. Je laděná převážně do house music a z celé kompilace asi nejvíce taneční. Díky kombinaci mužských i ženských vokálů, mezi něž se vplétají klávesy, celkově působí velice propracovaným dojmem. Její autor Peter Lasalle odvedl určitě dobrou práci. Pak už je jen závěr, obstaraný duem Beatless (nemají nic společného se slavnými Beatles) a Marko Bokuhn. Oba jednak hodně zpomalili a zároveň nasadili hodně africký zvuk. Tím Afrotronic 2 končí. Závěrem bych vyjádřil doporučení nejen tohoto titulu, ale i ostatních hudebních počinů vydavatelství Audiopharm. Neměly by vás zklamat v případě, že máte rádi hudební střety mezi různými kulturami. Mým typem je jejich série kompilací nazvaná Brazilectro o níž tu někdy v budoucnu rád napíšu. Seznam skladeb - CD1:
Seznam skladeb - CD2:
Copyright © 2000-2024 teenage.cz. ISSN 1213-9564. Jakékoliv šíření toho článku, nebo jeho částí (zvláště pak na BLOGY) je bez souhlasu autora zakázáno!!! TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!
|
||||||
TV 23:33:56
