Slipknot - Vol. 3 (The Subliminal Verses)

9 totálně nejtvrdších amíků v maskách se vrátilo. Po 3 letech kdy vyšlo doposud poslední album Iowa (2001) se vrací hardcoreová hudební entita Slipknot s novým, třetím řadovým albem Vol 3: (The Subliminal Verses).

První poměrně zásadní fakt se týká produkce alba. Té se ujal pravděpodobně nejuznávanější producent současnosti Rick Rubin stojící za produkty skupin jako System of a Down, Audioslave, Red Hot Chili Peppers atd. Poslední dobou ale Rubina provází pověst producenta, který kývne na každou nabídku a spíše než na hudební kvalitu se ohlíží na částku, která mu bude za producentskou práci vyplacena (viz produkce katastrofálního alba Results May Vary neméně katastrofálního projektu Limp Bizkit). Proto Rubin ještě nedávno pracoval na osmi hudebních projektech zároveň včetně právě nového alba Slipknot. Je jasné, že tato zátěž rozhodně na kvalitě alb nepřidá a logicky se na nich negativně podepíše. To si uvědomil i Trent Reznor z Nine Inch Nails, který Rubina původně přizval k produkci svého mnoho let očekávaného alba Bleedthrough a vzhledem k nespokojenosti s jeho prací se nakonec (díkybohu) rozhodl album produkovat raději sám.

Na The Subliminal Verses je Rubinův vliv jednoznačně slyšet už od intra Prelude 3.0. Na Slipknot nezvykle relativně poklidný úvod, který původní fanoušky (tzv. Maggots) hladové po pořádném nářezu nechává prozatím napnuté. Naštěstí pro ně, hned další 4 songy a s několika pauzami vlastně i celý zbytek alba přináší to na co jsou Maggots zvyklí. Těžce neoriginální hudební nářez doplněný o uřvané vokály zpěváka Coreyho Taylora, které vyjadřují neskutečně mindless texty. Následujících několik songů včetně pilotního singlu Duality navíc dokazují další z mnoha problémů Slipknot. Jejich songy zní všechny téměř identicky.

První změna přichází společně se šestou skladbou Circle, na poměry Slipknot nezvykle klidná akusticky znějící performance. Přestože jakákoliv originalita se zde samozřejmě nekoná a podobnost s některými dalšími Rubinovými projekty je zde více než zřejmá, jedná se podle mě o příjemné zpestření. V podobném duchu se nese i #11 Vermilion, Pt.2 a závěrečná Danger – Keep Away. Přestože já tyto alespoň částečně melodické vsuvky vítám, podle reakcí některých maggots se ale jedná a změkčení, o které ovšem nikdo nestojí. I celkový sound všech skladeb je oproti prvním dvoum albům mnohem uhlazenější a čistější. Otázkou je komu je tato změna směřována. Díky minimálnímu počtu těchto skladeb na albu si tímto nové publikum Slipknot nejspíš nenajdou. Na druhou stranu výše zmiňovaní maggots budou akorát remcat jak je album málo tvrdé, že Slipknot zkomerčněli a podobně. Za vše mluví i kompletní absence jakýchkoliv sprostých slov, kterými Slipknot dříve plnili alba mírou vrchovatou. Účelem je vyvarování se nálepky „explicit content“ a možnost prodeje alba v amerických obchodních sítích WalMart a podobných, čímž se samozřejmě dosáhne větší prodávanosti a naplnění kapes členů Slipknot.

Popisovat jednotlivě ostatní skladby by bylo díky jejich naprosté identičnosti poměrně zbytečné. Celkově mi Subliminal Verses přijdou lepší nežli předchozí 2 omyly Slipknot a Iowa, Rubinův vliv je znát a rozhodně se jedná o jakýsi hudební posun kupředu. Znamená to ale že se jedná o dobré album? Jednoznačně NE. Opravdu by mě zajímalo komu bylo toto album určeno. Pokud jste 13ti letá zakomplexovaná teenage rka, která chce mít falešný pocit, že poslouchá něco šíleně tvrdého, drsného a především těžce alternativního, potom je pravděpodobně album právě pro vás. Jinak si ale myslím, že je rozhodně dostatečně velký hudební výběr a k dispozici je množství projektů, hrající relativně podobný styl, aniž by tím ztráceli svou hudební credibilitu viz. např. Fear Factory.

Kapitolou sama pro sebe jsou potom živá vystoupení Slipknot. A to především díky všem 9 a někdy i více členům Slipknot v akci on stage na jednou. Je neskutečně zábavné sledovat jak se tam po většinu času polovina z nich totálně nudí a nic nedělá. Nedávno se Slipknot představili naživo i u nás kdy předskakovali Metallice. Přestože Metllica také poslední dobou nepatří mezi bůhvíjak respektuhodné formace a jejich poslední počin St. Anger je bezpochyby ještě větší tragédie než Subliminal Verses, jejich show předčila Slipknot o několik tříd. Koněčně jsem také pochopil proč všichni Slipknot members raději schovávají své tváře za hororové masky. Je na čase aby podobný proces zjištění a uvědomění si zbytečnosti Slipknot v hudebním průmyslu provedli i maggots.

1. Prelude 3.0
2. The Blister Exists
3. Three Nill
4. Duality
5. Opium Of The People
6. Circle
7. Welcome
8. Vermilion
9. Pulse Of The Maggots
10. Before I Forget
11. Vermilion, Pt.2
12. The Nameless
13. The Virus Of Life
14. Danger - Keep Away

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!