Opeth - Ghost Reveries

Tak na tohle album jsem se těšil opravdu dlouho. Hned nazačátek si neodpustím klasické klišé a musím říct, že jsem do něj vkládal velké naděje a zároveň jsem měl tak trochu strach, kam se tvorba Opeth posune. Mé obavy pramenily především z přijetí nového člena, klávesáka Per Wiberga. Ten sice absoluoval v poslední době s Opeth řadu koncertů, ale bylo jej slyšet pouze v několika málo písních. Jinak vše ostatní zůstalo při starém. Ústřední postavou nadále zůstává kytarista a zpěvák Mikael Akerfeldt, o druhou kytaru se pak stará Peter Lindgren, své čtyři struny má nastarosti Martin Mendez a rytmiku pěvně drží v rukách i nohách Martin Lopez. Další velkou změnou je pak výměna labelu. Opeth přešli pod Roadrunner Records a nyní se nachází v jedné stáji například s Cradle Of Filth, Nightwish, ale i Slipknot, Soufly nebo Machine Head. A aby nebylo změn málo, tak tentokrát se produkce ujal sám M. Akerfeldt.

Opeth se pohybují na metalové scéně už nějaký ten pátek a za tu dobu si vytvořili svůj charakteristický zvuk a styl. Už samotné zaškatulkování je poměrně složité. Základem jejich hudby je death metal, jehož nedílnou složkou jsou také pozvolnější melodické pasáže, střídání melodického zpěvu s pořádným chropťákem a častá změna rytmu a nálad. Na novém albu naleznete tohle všechno a ještě mnohem více. Přiznám se, že v rockové a metalové hudbě nejsem velkým příznivcem kláves, ale do Ghost Reveries zapadají téměř dokonale. Zbytečně nepřehlušují ostatní nástroje, dokreslují atmosféru a instrumentáně jsou na vysoké úrovni. V jedné skladbě přidávají na mohutnosti, v jiné zní naopak velmi lehce až téměř jazzově.

Také v textech došlo k určitému posunu. Akerfeldt opustil tradiční "opethovská" melancholická témata plná zármutku, smutku, desiluze a močních můr. Nově se více věnuje mytologickým a okultním tématům. Osobně se přiznám, že to je snad jediná změna, kterou vnímám lehce negativně.

Jinak hudebně je toto album završením předchozích dvou: Tvrdé Deliverance a téměř až soft-rockové Damnation, které mi přirostlo k srdci více než jakékoliv jiné album. Pro svou proměnlivost je téměř nemožné popsat nějakou jednotnou atmosféru alba, proto se alespoň krátce zmíním o každé skladbě. Desku otvírá klasická "opethovka" Ghost Of Perdition. Poměrně rychlý začátek se náhle změní v typickou pomalou melodickou pasáž, ve které vyniká čistý Akerfeldtův hlas. vyskytují se zde také pro Opeth typické pasáže ve 3/4 taktu s tesknivým zvukem kytar, disharmonické přechody a rytmicky velice zajímavé riffy. Následuje skladba The Baying of the Hounds, kde hned v úvodu zazní poměrně rafinované klávesy, následuje doom metalová Beneath the Mire, která však ve svém průběhu projde několika změnami a považuji ji za jednu z nejzajímavějších a nejméně typičtějších skladeb. Dále je to pak pomalá melodická, spíše delší mezihra než samostatná skladba, Atonement. Základ tvoří velmi povedené perkuse a klávesové plochy. Je zde také nádherný kytarový refrén, který vám zaleze hluboko pod kůži a jen tak se ho nezbavíte. Pátou skladbou je Reverie/Harlequin Forest. Zde se opět střídají tvrdé pasáže s pomalejšími melodickými, které jako by z oka vypadly art-rockovým formacím 70. let. Lehké zvolnění pak nabízí další delší mezihra Hours of Wealth. Co se týče počtu nástrojů, tak minimalistická skladba - zazní zde klávesy a kytara, ale jak je u této skupiny zvykem, tak instrumentálně na velmi vysoké úrovni. Další skladba The Grand Conjuration mě zaujala především zkresleným zvukem basové kytary, což není u Opeth zrovna na dením pořádku, a také hlavním riffem, který se vám z hlavy jen tak nevykouří. Před závěrem skladby pak ještě jednou zazní perkuse. Desku uzavírá pozvolné outro Isolation Years.

Celkové vzato Ghost Of Reveries je výborné album, které rozhodně stojí zato si pořídit, i když nejste skalní metalový fanda. Opeth potvrdili své místo na špici současné metalové hudby a ukázali, že jejich nápady zdaleka nejsou vyčerpány. Nebýt tedy toho lehkého zaváhání v oblasti textů (ale to je ryze můj osobní názor), tak bych dal nejlepší možné hodnocení. Ale nikdo a nic přece není dokonalé, takže 9 z 10 si tato deska rozhodně zaslouží.

1. Ghost of Perdition
2. The Baying of the Hounds
3. Beneath the Mire
4. Atonement
5. Reverie/Harlequin Forest
6. Hours of Wealth
7. The Grand Conjuration
8. Isolation Years

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!