Metallica - St. Anger

Rip Of Cover

Dlouhých 6 let si museli fanoušci legendární skupiny Metallica počkat na nový počin svých idolů. Navíc svými předchozími nepříliš kvalitními průměrným rockem zavánějícími alby Load(1996) a Reload(1997) vzbudili mezi skalními fanoušky značné znepokojení a nervozitu, která nutila k zamyšlení jestli se Metallica ještě někdy dokáže vrátit ke svým kořenům a vytvořit nápadité, melodické a zároveň dostatečně tvrdé metalové album ala Ride The Lightning(1984) nebo Master of Puppets(1986).

Nekonečné čekání se Metallica snažila zmírnit vydáním kolekcí coververzí Garage, Inc. a záznamem koncertu S&M Live, kde své síly spojila se San Franciským symfonickým orchestrem, který pod dirigentskou taktovkou Michaela Kamena Metallicu doplňoval při performaci jejich historicky největších hitů. Všichni si ale žádali nové řadové album, které přichází až nyní v roce 2003 a nese hrdý a respekt vzbuzující název "St. Anger". Veřejnost netrpělivě očekávala s čím se Metallica přiřítí a jaký budou mít na její tvorbu vliv okolní influence a změny, kterými si prošla.

Jen namátkou, jejich poslední song "I Dissapear" k filmu Mission Impossible 2 je považován za totální bullshit, frontman a zpěvák James Hetfield se povaluje po nemocnicích a rehabilitačních centrech, kde se snaží vyléčit ze svých zravotních problémů způsobených jeho více než vřelým vztahem k alkoholu a drogám, z bubeníka Larse Ulricha se stává globálně nenáviděná osobnost a objekt na zabití pro všechny uživatele internetu po jeho známé aféře se subjectem Napster, ze skupiny odchází dlouholetý basskytarsita Jason Newsted atd.

Již dlouho před vydáním St. Anger se členové Metallicy chvástali, že dají zapomenout na své předešlé tituly, vrátí se zpět ke kořenům a vytvoří album, které bude syrové, metalové, rychlé a velmi, velmi tvrdé. Předem můžu říct, že "St. Anger" sice všechny tyto atributy má, problém je ale v tom, že i přesto je album snad po všech směrech totálně nepovedené. Bob Rock, který album produkoval odvedl velmi špatný kus práce a kluci z Metallicy se ještě nejspíš nevzpamatovali ze svých problémů a předvedli bez nadsázky nejhorší výkon své kariéry.

Je moc pěkné, že album je tvrdé, rychlé atd., ale k čemu to je když neobsahuje ani špetku nápadu a celkově působí až tragicky monotóním a nudným dojmem. Již úvodní skladba "Frantic" napovídá o kvalitě celého alba, neustále se opakující kytarové riffy, zoufalé bubnování jednoho z nejpřeceňovanějších bubeníků hudební historie a především Hetfieldův vokál, který ještě nikdy nezněl tak úděsně. Další faktor, který rozhodně stojí za zmínku a neplatí to jenom o úvodní skladbě ale o 90% celého alba, jsou naprosto katastrofální texty, až vám Hetfield do uší po desáté za sebou zařve Frantic-Tick-Tick-Tick-Tick-Tick-Tick-Tock pochopíte o čem mluvím. Druhá titulní skladba "St. Anger", je velmi chytře zvolená jako první singl alba, jedná se totiž snad o jediný alespoň lehce světlý bod celého cd. Jednoznačně hitový refrén s texty "Fuck it All and No Regrets!!" si vás polapí do svých spárů, bohužel je to opravdu jen jedno z mála světlých míst. Rozebírat zde jednotlivě další skladby nemá cenu, všechno zní v podstatě stejně, za zmínku však stojí, že i legendární Metallica se neubránila vlivu moderního a mnohými tolik nenáviděného Nu-Metalu a v některých skladbách tak máte pocit, že posloucháte např. velmi špatný odvar Slipknot, což už je sama o sobě skupina, která se svými neposlouchatelnými výtvory stojí za celkovým úpadkem kvality dnešní hudby.

Loosers, Inc.

Další fakt, který album shazuje do hlubokých bažin sraček je, že přestože jednotlivé skladby jsou maximálně primitivní s neustále se opakujícími nudnými guitar riffy, jsou mnohdy dlouhé přes 8 minut a pokud se každá písnička táhne tak dlouho a neobjevuje se v ní vůbec nic nového než co sme slyšeli v prvních dvou minutách pak už je to opravdu na pováženou. O aktuální nekvalitě Hetfieldova vokálu sem se již zmiňoval, nicméně v některých skladbách jako "Purify" nebo v závěrečné "All within my hands" tyhle muka dotahuje k naprosté dokonalosti a máte sto chutí mu rozbít jeho fousatou držku.

Metallica nikdy nekladla příliš velký důraz na roli bassové kytary ve své tvorbě ovšem na St. Anger není slyšet takřka vůbec. Po tragické smrti původního basskytaristy Cliffa Burtona a po odchodu Jasona Newsteda se o bass-performaci postaral producent Bob Rock a je to opravdu slyšet resp. není a vůbec. Mimochodem pro živá vystoupení a práce Metallicy na budoucích albech zaujmul místo basskytaristy Robert Trujillo (ex-Infectious Grooves a ex-Suicidal Tendencies), který v konkurzu dostal přednost i před takovými jmény jako Twiggy Ramirez(ex-Marilyn Manson) nebo Danny Lohner (ex-Nine Inch Nails), mimochodem oba zmiňovaní se připojili k projektu A Perfect Circle aby vytvořili již brzy příchozí nové album APC, které má potenciál stát se nejlepším hudebním počinem tohoto roku.

Důvod proč Metallica vybrala právě Trulijja byl fakt, že jako jediný hrál na bassu prsty bez picku a docílil tak zvuku, který kdysi vytvářel zesnulý Cliff Burton, což pomohlo chtěné realizaci snu vrátit se zvukově zpět ke kořenům. Jako poslední zmínku uvedu ještě absolutní zklamání z naprosté absence jakýchkoliv kytarových sólových představení Kirka Hammetta, což byl vždy jeden ze zásadních charakteristických rysů Metallicy. Pokud hudbu nejen posloucháte ale vyznáte se i v kytarové tvorbě pak si okamžitě všimnete nehorázně a až dětsky jednoduché struktury všech kytarových partů, pryč jsou Hammetova famózní a nezapomenutelná solová představení.

Vše co zdobilo Metallicu po dobu celé její existence je nenávratně pryč. Zmizela veškerá invence, dříve docela kvalitní a atmosferické texty se změnili ve stupidní bláboly, absence kytarových sól a složitějších partů, tragický drumming, který občas zní jak nekvalitní nahrávka z koncertu, vokály zní tak strašně jak nikdy předtím, maximální utahanost všech skladeb (11 stereotypních skladeb na 75minut) a monotónost a nudnost celého alba dělají ze St. Anger jedno z největších hudebních zklamání posledních let, bohužel.

Na závěr nezbývá než typům z Metallicy poradit "běžte do důchodu, tohle fakt už nemá smysl, nekažte si dobré jméno a zabalte to".

1. Frantic
2. St. Anger
3. Some Kind Of Monster
4. Dirty Window
5. Invisible Kid
6. My World
7. Shoot Me Again
8. Sweet Amber
9. Unnamed Feeling
10. Purify
11. All Within My Hands

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!