Joy Division - Profil

Punk - ve své původní formě variabilní, zbavený konvencí. Výkřik, avšak nikoli z radosti a afektovaného štěstí.  Výkřík spíše podobný stejnojmenému obrazu Edvarda Muncha.

Joy Division, dvě slova, které mohou v některé asociaci skrývat smutné a traumatické momenty v životě člověka, je to také, a možná v první řadě, emocionální čítanka, zaplněná smutkem a srdcebolem jen jednoho jediného člověka, Iana Curtise.

Možná takto by se dal vyjádřit hudební projev této punkové manchesterské skupiny založené v roce 1976. Její členové byli : kytarista a klávesista Bernard Sumner, bycí Stephen Morris, basový kytarista Peter Hook a frontman celé skupiny a vlastně její duch, zpěvák a textař písní Ian Curtis.

Tento posledně jmenovaný muž byl původně vyučen jako prodavač a také se tímto povolání jen krátce živil. Na jednom z punkových festivalů se seznámil s Warsaw. Čelnové této začíanjící kapely hledali odvážného zpěváka, neváhali a dali přednost Ianu Curtisovy. Již na tomto začátku to byl mladý muž plný rozporů a násilí. Rád nosil vojenskou zelenou bundu s nápisem HATE na zádech. Při prvních vystoupeních skupiny Warsaw se choval nepřátelsky vůdči publiku i k nástrojům. Jejich začátky nebyly slavné. Byl úspěch, když se na koncert dostavilo více, jak 20 lidí.

Po zklamáních z koncertů, jak na straně vystupujících tak i ze strany publika, se kapela uzavřela do sebe a podstatně se změnila jejich image. Nemalou zásluhu měl na tomto "studeném" designu mistr zvuku Martin Hannett. (zvuk výtahové šachty na začátku Insight, nebo elektronicky upravené bicí v She´s Lost Control atd.)  První úspěšná deska vyšla v červenci roku 1979 u vydavatelství Factory a dostala název Unknown Pleasures. Toto temně punkové album je dodnes mnohými hudebními kritiky považováno za nejkvalitnější desku vůbec. Zde se začínájí projevovat i jiné motivy než potlačované agrese, frustrace ze sociální nouze. Kapela nasákla né příliš přívětivětivé, rozestavěné, nebo polorozbořené Manchesterské okolí a Curtisův intelektuální duch tuto novou pachuť přeměnil na texty písní.

"trying to find a clue, trying to find a way to getout..." křičí Ian ze změti zvuků řezavé kytary a rychlých bubnů v Inerzone. Dále se na desce objevili skladby She is Lost Control, Insight, nebo New Dawn Fades. She is Lost Control se znovu rozehrála na desce Substance, kde je zvukově přepracována do kyberpunkové balady.  Unknown Pleasure působí ponuře, morbidně avšak stále z tohoto zvuku cítíme rychlost a jakýsi dravý proud, který v náznacích a pak jasně a fatálně selhává a umírá a utvrzuje nás tak v existenci životních paradoxů a absurdit pramenící z takzvaných konzumních životních hodnot, z vnitřní prázdnoty a sílících pochyb z marné snahy o stále znovunaplnění těchto falešných a sebezničujících cílů. Kytary a bubny hrají podivně strojovým tónem, jakoby se stávali svědky umučenému a rozervanému hlasu Iana Curtise. V této době se poprvé začali objevovat Curtisovy zdravotní problémy. Při jednom z živých vystoupení dostal Ian Curtis první, zjevný záchvat epilepsie. A v době, kdy se mu rodí dcera Deborah Curtisová píše takové texty jako v songu Insight: "Guess your dreams always end, They do not rise up just descent, but I do not care anymore, I have lost the will to want more...." Paul Ramboli recenzent britského hudebního deníku NME o svých pocitech z vystoupení kapely píše : "Reflektor odlišuje z jednotlivé masy pouze zpěváka lana Curtise. Část členů Joy Division je pohroužena v temnotě, když se rozléhá ostrý kovový rachot. Tělo zpěváka je chvíli v klidu, chvíli se chvěje, pulsuje - je to šílený derviš života uvězněný paprskem jediného reflektoru. Kdyby jste mohli zapálit svíčku a osvětlit zákulisí scény, zpozorovali byste pravděpodobně i jejich nezvykle staré oblečení. Na tom ale není v tomto případě nic zvláštního. Je možné také vidět rostoucí zanícení ve tvářích diváků, do té doby uzavřených a nepřístupných v nepřetržitém přílivu hudby. Je to bezesporu znamenitá a nejpůsobivější nová skupina, která se objevila tohoto roku v našem kraji. Joy Division putují sami se skloněnými hlavami..."

Druhé album se objevilo za dva měsíce, dostalo název Closer. Nosnou linii skladeb na tomto disku již není kritika cesty, směr, který rámuje a spoutává společnost a člověka. Je protknuto chladem a naprostým odcizením od okolních citů. Curtis jakoby se stával svědkem, výpovědí, malířem a popisuje své vlastní vidění všedních, nebo skrytých ponurých jevů bez motivace na jejich nápravu, jakoby věděl a byl přesvědčen, že jakákoliv varovná, nebo ironizující slova jsou již zbytečná a přijímá tento rozsudek s osudovou rezignací. Na této desce se také plně zapojila jeho znalost literatury. Čerpá inspiraci z ekologicko-katastrofických knížek od J.G.Ballarda, z podivných světů Burroughse či Hermana Hesse. V knížce Touching From the Distance jeho žena Deborah píše : "...byl stále více zavřený ve svém pokoji, kde buď psal texty a nebo si četl knížky o světových válkách. Spoustu času věnoval textům o utrpení jiných." První skladba na albu Closer se jmenuje stejně jako povídka od Jamese Ballarda - Atrocity Exhibition. "Instincts that can still betray us, a journey that leads to the sun, soulless and bent on destruction, a struggle between right and wrong..." není tento text písně Heart and Soul až příliš podobný psané řeči Edgara Allana Poa ?

Ian je stále víc a víc sužován svými zdravotními problémy. Musí užívat barbituráty a ty mu častěji způsobují dlouhotrvající deprese. Jeho energie a násílí ustupuje před ničivou sílou rezignace a odevzdanosti. Dále jeho osobní rodiný život se ocitá na pokraji krachu. Již delší čas udržuje milostný poměr s novinářkou Anick Honoré. Pokouší se o sebevraždy. Pobodán nožem. Otráven prášky.
To vše a Curtisův stále zvětšující se odtstup od zbývajícícíh členů Joy Division se na této mistrné desce muselo projevit.

Skladby jako Isolation, Colony či Means To An End nesou snad ještě něco z dřívějšího alba avšak Heart And Soul, The Eternal, Decades, Twenty Four Hours jsou již jen čistě písně zpívané na pomezí mezi životem a smrtí o zapomnění, slzách, neštěstí a niterních katastrofách.....

"Here are young men, the weight on their shoulders,
here are the young men, wehere have they been ?
We knocked on the doors of Hells darker chamber...."
Decades

"No words could to explain, no actions determine.
Just watching the trees and the leaves as they fall..."
The Eternal

Dva dny před americkým turné kapely, Ian Curtis ukončil svůj život. Spáchal úspěšnou sebevraždu ve svém domě, oběsil se. Joy Division se rázem rozpadlo a ukončilo tak svojí kariéru. Jakoby hlasem ze záhrobí se Factory vrací s nahrávkou Love Will Tear Us Apart. Je vydávaná jako single a stává se hitem číslo jedna. Zde je poslední zvuk a podoba Joy Division. Není to už punk, ale ani nic jiného. Je to píseň od Iana Curtise a je vydávaná těsně po jeho smrti. V textu písně se Curtis dostává do přímé konfrontace citu lásky a jakoby věděl, že to poslední do čeho vkládá své naděje ho musí opustit. Také při finálním setkání členů kapely Joy Division je Love Will Tear Us Apart naposledy hraná na Curtisovu počest.

"You cry out in your sleep.
All my fallings exposed.
And there is a taste in my mouth.
As desperation takes hold.
Just that something so good,
just can not function no more."

Joy Division - Love Wil Tear Us Apart

Ian Curtis 15.07.1957 -- 18.05.1980

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!