Dneska je čtvrtek, 21.02.2019, svátek má Lenka, venku je 3°C, 159 online
TV 04:28:29

informace o recenzi

Styl
Rok
2007
Hodnocení autorem:
tip
Hodnocení čtenáři[2]:
star star star star star star star star star star
Čtenářů:
14917x
Přidáno:
22.10.2007
Autor:
herrspiegelmann
 

Gwen Stefani - 20.10.2007 – Sazka Aréna (report)

obal

Kdo mě ze zdejších prostorů zná a zná i můj hudební vkus asi ho zarazí spojitost mého autorství a tohoto reportu. Ale ne, nezabloudil jsem do Sazka Arény ani jsem se před vstupem neožral. Zcela střízlivého mě myšlenka zajít na Gwen Stefani napadla původně jako neškodná recese, přes nadšení a zvědavost se vcelku pochopitelně dostavila i nechuť, až jsem si nakonec řekl – proč ne, alespoň okusím atmosféru akce zcela odlišnou od těch, jaké zažívám při svých běžných výletech za živou muzikou. Předsudky ze mě opadly při průchodu detektory kovu a rázem jako bych se ocitl na módní přehlídce. A přestože mezi oběma pohlavími převládal spíše kosmopolitní styl, různorodost publika i tak byla daleko větší, než bych očekával.

Na plochu jsem vyrazil asi v půl osmé a nebyl problém ulovit místo ve slušné vzdálenosti od pódia. V celou, kdy hala nebyla zaplněna snad ještě ani z půlky, začala předkapela. CSS (Cansei de Ser Sexy), kapela založená údajně ze srandy, příliš sexy nebyli, za to unavující ano. Jestli jsem dobře viděl, čtyři dívky a dva chlapíci, včetně zpívající cirkusové akrobatky vypadali, jak kdyby každý přišli z jiného hudebního žánru, ale o vzhled nejde (to až u Gwen ;) ). Hudebně na mě působili dost zvláštně. Slyšet je na desce, asi bych si řekl, že taková muzika musí na živo fungovat, ale nějak se tomu nestalo. Nevím proč. Snad proto, že kapela se možná až příliš striktně brala pouze za předskokany a jejich vystoupení tak působilo dost nuceně. Když jsem přemýšlel, k čemu je přirovnat, inspiroval mě za mnou čnící Kay ze Sunshine. Bylo to něco podobného – více dance, než punk a taky s větší inspirací v disku let osmdesátých. Ale nemělo to jak se říká koule. (A nejen proto, že za mikrofonem stojí žena.) Nakonec mi jich bylo trochu líto. Vystupovat před publikem, které je dle mého názoru na podobné akci mnohem vyhraněnější než jinde, nevděčnost předskakování ještě zdvojnásobuje.

Zhruba třičtvrtěhodinky chystání pódia odehrávajícího se tajemně za plachtou jsem si zpříjemňoval povrchním zevlováním po hitparádě účesů přítomných dívek (ale i „mužů“) a přemýšlel, co vlastně v podání Gwen znám. Don´t speak, „takovou tu tiktaktiktak“, Don´t speak … taky Don´t speak … a nesmím zapomenout na Don´t speak. A taky tu, co později hvězda večera uvedla jako „kte sou šecky moje cholky“. Jak jsem ale postupně zjišťoval, i když se obvyklým komerčním/popovým stanicím zpravidla vyhýbám /ať už rádiovým nebo televizním/, mediální masáž zjevně funguje a já alespoň podvědomě rozpoznával mnohem více skladeb, než dvě. Určitě tomu napomohl i fakt, že obecenstvo při singlech hlasitěji aplaudovalo. Před půl desátou pohaslo, plachta spadla a na pódium přiběhli tanečníci v roli policistů a zlodějek (?). Baterkami prosvěcovali hlediště a vyvýšené pódium s hudebníky se rozjíždělo. Přijížděla obří klec s uvězněnou Gwen, tedy logická stylizace k aktuální desce The Sweet Escape. Začalo se titulkou, ale moc víc k hrané muzice s ohledem na udržení netradičnosti tohoto reportu vyplývající z mé absolutní neznalosti repertoáru, neřeknu. V úvodu mě muzika ani příliš neoslovila. Kochal jsem se tedy spíše vizuálně a smekám. Gwen její vzhled nezáviděly určitě jen její vrstevnice (letos jí bylo 38), ale myslím, že i mnohem mladší slečny musely zálibně koukat na její figuru. A jestli mi nějaký buran řekne něco ve smyslu „vždyť nemá žádný kozy“, tak mu po předání adresy přijedu osobně plesknout. Krásná a ještě k tomu nadmíru sympatická, což potvrzovala i v průběhu dalšího vystupování.

Taneční doprovod byl genderově rozložen spravedlivě v poměru čtyři ku čtyřem a stejně jako Gwen hojně dle povahy skladeb měnil kostýmy. V úvodu „převlékací pauzy“ umožňovala skoro až industriální intra, později spíše dramaturgie celého setu. Ze začátku jsem trochu rýpavě sledoval koordinace tanečníků a přišlo mi, že čtyři Asiatky působily mnohem sehraněji, než jejich mužské protějšky, u nichž to místy trochu plandalo. Ale myslím, že jsem byl jediný, kdo něco takového sledoval a navíc, dlouhodobě se to pozorovat nedalo, takže nějaká ta drobnost zůstala opravdu jen drobností, která ani v nejmenším nemohla narušit celkový dojem. Za to na hudebnících by člověk nenašel nic ani se rčením o bití psa. Šestičlenná kapela působila neuvěřitelně pohodově, sehraně, uvolněně, zvuk byl krásně čitelný, no prostě dokonalost. Největší pozornost poutala čtveřice černošských muzikantů tvořící rytmickou sekci (většina stejně zvládala hru na více nástrojů a taky to prezentovala), která se starala i o doprovodné vokály i působivé taneční kreace. A i přesto, že mým osobním favoritem byl zdredovaný perkusista/trumpetista, když ve skladbě Early Winter spustila i Skin-like baskytarista (jmenovala se tuším Gale), nepřemohl jsem husí kůži. Mimochodem tahle balada pro mě byla v současné tvorbě Gwen (tak jak ji znám z letmého poslechu rádií, apod.) velice příjemný překvapením.

Ta samotná překvapila divokým zvoláním „Good fuckin´ evening Prague“, což s ohledem na celkový dojem z jejího jinak roztomilého (jak kdybyste mluvili na malé dítě) vystupování, působilo docela zvláštně, ale když jí publikum neporozumělo ten samý pozdrav v češtině, co zbývalo. Navíc, zakřiknutá Gwen rozhodně nebude. Komunikace s diváky je mi vždycky sympatická, o to víc, je-li v jejich rodném jazyce. (Tak mě napadlo, když vyzvídala, jak přeložit „kissing“, že jí mohl někdo poradit třeba „šu*at“ namísto výsledného „lí-bak“. Věřím, že by si s tím poradila s humorem.) Gwen rozpustile cupitala po pódiu, culila se na všechny strany, působila tak trochu jako „just a girl“, zvládla být dojemná a budit dojem pořádné dračice současně. Neustále taky připomínala, že to je poslední show z evropského turné a že to tedy musí být velké a taky co chvíli vypíchla někoho z publika se slovy „I love you.“ Což pak vyšperkovala hláškou „I love everyone, who sings with me automatically“. Hromadný zpěv byl ale trochu problém. Sice se ho několikrát dožadovala, ale marně. Ono se to ale dá při podobné akci a složení diváctva předpokládat. A tak jediné, co sborově bouřilo Sazkou byl refrén ke skladbě Cool, což by byla ostuda, kdyby ani tohle lidé nezpívali. Nehledě na to, že Gwen před ní diváky pořádně nahecovala proslovem vedeným netradičně ze zvukařského ostrůvku, kam odvážně přeběhla. Celou skladbu pak odezpívala procházejíc se v ochozech a lidé se mohli zbláznit. Z pohledu shora masa musela připomínat pohybující se hejno ryb.

Tou dobou už bylo publikum – v první půlce koncertu hodně pasivní – řádně rozpálené a dělalo doslova všechno, co si „ta úžasná blondýna“ vyžádala. I pasivní sedačky nakonec aplaudovaly ve stoje. A nebýt obtěžkán zavazadly a oblečením mých kolegů, asi bych se neudržel a taky skákal. Před samotným závěrem v dlouhém jamu Gwen představila své kolegy z pódia, každý z tanečníků si střihl breakové sólo, a došlo i na narozeninová přání. Tisícové happy birthday si poslechla jedna z tanečnic i jeden ze členů organizačního týmu, jehož post jsem přesně nepochytil. Nezapomenutelný narozeninový dárek dostal taky jeden z fanoušků, kterého si Gwen pozvala dokonce na pódium a po problémech s foťákem se s ním ve vzájemném objetí zvěčnila. Sice pak už aktéři odešli ze scény, ale pohasnuté světlo naznačovalo, že úplný konec to není. Přidávalo se jednou akusticky, kdy prostor dostala opět úžasná Gale, a v samotném závěru došlo i na „tiktak“. Tou dobou to už ale pro mě nebyla jediná známá skladba od Gwen. Následovalo podepisování dárkových předmětu, tedy další radost pro fanoušky, a definitivní odchod z pódia. Jako by se ale rozjuchané Gwen ani nechtělo …

Našel bych sice skladby, které mě neoslovily, v celkovém kontextu bych ale už stejně nedokázal říct, které to byly. V hlavě mi jako vzpomínka zůstane jen to příjemné a výsledný dojem. Tak jak slibovala, tak učinila. Pražská show byla opravdu velkolepá. Svůj hudební vkus nezměním, doma si až na výjimku (Early Winter ;) ) sám od sebe Gwen Stefani taky nejspíš nikdy nepustím, ale jsem rád, že jsem překonal vlastní bariéry a i přes určitý vnitřní odpor v sobotu do Sazky zašel. Rozhodně toho nelituju.


Copyright © 2000-2019 teenage.cz. ISSN 1213-9564. Jakékoliv šíření toho článku, nebo jeho částí (zvláště pak na BLOGY) je bez souhlasu autora zakázáno!!!

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!


 

Přidej i ty svuj názor!
EmIlYY D.N6/10
guest jen tak ...
guest kokok
DeathGirl :)
guest rytmika8/10
 přidat komentář Přidat komentář  zobrazit všechny komentáře Vypsat všechny (5)


příbuzné odkazy
Gwen Stefanitexty