Electric Universe - Silence In Action

V květnu tohoto roku vyšlo osmé LP goa/psytrancove legendy Electric Universe, kteří se mohou naprosto bez váhání zařadit mezi průkopníky žánru. Hlavním článkem skupiny je její zakladatel a jediný stálý člen Boris Blenn, hrající od roku 1994. Na prvních dvou albech spolupracoval Michael Dressler, od roku 1999 používá Boris v některých skladbach efektní elektrickou kytaru, na kterou mu hraje Roland Wedig. Ten si poprvé zahrál ve skladbě Meteor na albu Blue Planet. V této sestavě teď jezdí Electric Universe po koncertech a samozřejmě nechyběli na obrovském psytrance festvalu Fullmoon 2006.

Styl, který Electric Universe hrají se dlouho dal zařadit mezi klasický goatrance s typickými TB-303 basovými linkami, charakteristickými syntezátory, hodněkrat opakujícími se smyčkami (s estatickymi učinky), které se ale pomalu vyvíjejí (např. pomalou modulací), a na trance neobvyklou melodičností. Na albu Silence In Action došlo ke změně. Starý zvuk dostává daleko více energie. Celé album se pohybuje mezi 144-148 BPM, basy rychlejší, nástroje psytrancovější, víc modulaci, víc experimentu se zvuky. Naprosto full-on. Instrumenty trošku připomínají Infected Mushroom a celkově se dá říci že došlo k posunu od goatrancu k psytrancu. (Goatrance se vyznačuje jakousi organičností a přirozeností, zatímco psytrance je víc v digitálním směru naprosto úmělých zvuků. Přesně a jednoznačně se to kvůli diskutabilnosti rozdělit nedá, zejména kvůli častému prolínaní obou směrů.) Album začíná skladbou Mind Of God, kdy po kratkém příjemném intru začíná prvních nadupaných 6 minut. Hned při poslechu této skladby je milovník žánru uchvácen. Každý detail, každý zvuk, všechno perfektně sedí, dokonalé přechody, parádní mezihra. Druhá skladba navazuje v podobném stylu a provází ji hlas Anne Clark, pobízející nás k vylazení našich čipů a okruhů :-). Třetí skladba opět ukázkový psytrance, několik vrcholů, spoustu přechodů, jednoduché a zároveň komplikované. Čtvrtá skladba může trochu připomínat první skladbu, ale vzhledem k její výše zmiňované kvalitě to vůbec nevadí. Pátá stopa se poslední drží čistě elektronického standartu protože v šestce se připojuje Roland Wedig a rozjíždí první kytarové linky. Následuje sedmá, a hlavně osmá skladba s příhodným názvem The Bomb, protože to je opravdu bomba. Roland rozjíždí rockové riffy a Boris vytváří dokonalý podklad. Kytarové sólo střídá klavesové, úžasná atmosféra. Album zakončují podle mě méně výrazné skladby devátá a desátá, ale je třeba každé stopě věnovat trochu času, vžít se do ní, naposlouchat si ji a nalézt v ní mnohdy na první poslech neobjevenou genialitu.

Album celkově je neuvěřitelně nadupané, plné energie a považuji ho zatím za nejlepší počin v žánru pro tento rok. Electric Universe narozdíl od jiných skupin (a to platí pro všechny žánry) jasně dokazují že je 12 let na scéně vůbec nepřipravilo o nápady a jejich hudba si i nadále zachovává výjimečnost a dokonalost.

1. Mind of God (6:44)
2. Tune Up (8:02)
3. The Self (8:54)
4. Multiverse (7:17)
5. Super Position (6:51)
6. Science (8:12)
7. Electric Universe (7:38)
8. The Bomb (7:24)
9. Solar Storm (5:35)
10. Future Excursions (8:52)

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!