Dave Gahan - Paper Monsters

Paper Monster je první Gahanův sólový projekt a je velmi zajímavé sledovat jak si vede lídr kapely Depeche Mode, když ji nemá za zády.

Už při prvních tónech je jasné, že album Paper Monster je nasáklé skrz naskrz hudbou Depeche Mode, tak nějak ji totiž slyšíte pod povrchem každé skladby, to se ale dalo očekávat od člověka jenž s touto kapelou strávil více než dvacet let. Pokud si ovšem někdo po tomhle úvodu myslí, že má čekat album plné syntezátorů je na omylu. Gahan se se skupinkou hudebníků, které přizval ke spolupráci přiklonili k rockovějšímu pojetí (úžasná Dirty Sticky Floors) a podle mého názoru udělali víc než dobře. Ráznost a hudební chytlavost si od své domovské kapely Gahan ponechal, skloubil ji s rockovějším rázem, místy okořeněným trochou swingu a papíroví netvoři byli na světě.

Celé album je prostoupeno lehce temnou atmosférou, podporovanou všudypřítomnými smyčci. V některých skladbách (Black and Blue Again, Bottle Living) doplněných foukací harmonikou a jiných například s doprovodem tamburín. A samozřejmě připouštím nějaký ten syntezátor tady taky je. Skladby pomalejšího rázu jsou cíleně střídány s rychlejšími, kytarovějšími a album díky tomu ani na chvíli nenudí, nebo neupadá do stereotypu.

Hlavnímy tahouny celých Paper Monsters jsou ovšem texty, pro ty kdo nerozumí anglicky doporučuji slovník a překládat, teprve potom máte možnost si všechny písně opravdu vychutnat a užít. Úplně poprvé se zde Dave Gahan ukazuje ve spoluprácí s Knoxem Chandlerem jako autor textů a troufám si říct, že textů velmi povedených (Hold On). Jsou sice vesměs docela neradostné, ale myslím že každý si v nich najde něco svého. Gahan si temným hlasem ještě zvyšujícím dusnou náladu alba, vyzpívává své trable a pocity a vám připadá že mu rozumíte. Přece jen kdo by poslouchal plytce rozjuchané album s textem hodným sedmiletého dítěte, jak to občas vidíme u některých rádoby umělců.

První sólová deska se zpěvákovi britských Depeche Mode povedla a Gahan tak dokázal, že může existovat i bez pomoci kapely. Sice bych možná byla pro trošku tvrdší aranžmá písní, které by album oživilo, ale pořád můžu sáhnout po live nahrávce z koncertu v Londýně, kde se skladby tohoto aranžmá dočkaly. Paper Monsters tak pro mě zůstávají i napříč některým jiným recenzím krásně poslechovou deskou za kterou se skrývá tvrdá a dobrá práce.

1. Dirty Sticky Floors
2. Hold On
3. A Little Piece
4. Bottle Living
5. Black And Blue Again
6. Stay
7. I Need You
8. Bitter Apple
9. Hidden Houses
10. Goodbye
11. Stand Up
12. Maybe

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!