Blink 182 - untitled

Dlouho a neúnavně přesvědčovali Blink-182 své fanoušky, že jejich nové album bude nejlepší, jaké kdy nahráli. A měli pravdu.

Více než dvakrát tak dlouho trvala příprava nové desky oproti těm starším – celých 10 měsíců. Ale tato píle se vyplatila. Nové album – nepojmenované – je zcela jiné, než ta starší. Je vyzrálejší a pomalejší. Byl to poměrně velký risk, udělat album tolik se lišící od těch 2 předcházejících a tolik úspěšných. Ale vyšlo to a album se opravdu povedlo. Jestli se povedlo i po komerční stránce se teprve uvidí.

První singl z alba - písnička Feeling This – byl zvolen asi záměrně. Tato písnička je nejvíce podobná starším. Společně s Feeling This vyšla na jednom singlu také nová píseň Violence. A to už je velká změna. Střídání rychlého tempa s pomalejším je svižné, bez zbytečných „okrašlujících“ rytmů. Skvěle se zde slučují bubny s kytarou.

Ty tam jsou časy jednoduchého vybrnkávání melodie na kytaře. Noví Blink-182 jsou barevní a rozhodně ne nudní. Už nepotřebují zaujímat mladé fanoušky přímočarým humorem – stačí jim na to jejich hudba. Určitě se k nim někteří „skalní“ fandové otočí zády. Ta změna je opravdu velká. Ale nemůžeme chtít po muzikantech, aby hráli pořád to stejné…

It’s obvious je pomalejší, ale řízná písnička. Její druhá část je rockovější a rychlejší, což ji přidává na kráse.

Blink-182 se přestali dívat na svět přes díru v cédéčku alba Enema of the state a rozhlédli se. Objevili, že hudba se dá dělat naplno. I v punkrocku je dovoleno hrát pomalejší písničky. I v punkrocku je dovoleno používat více nástrojů, než kytara, basovka a bicí.

I miss you je tomu příkladem. Pomalá písnička, ve které uslyšíte piáno. Stockholm syndrome je zase jedna z těch rychlejších. Není možná tak moc propracovaná, jako ostatní písničky. Dala by se přirovnat k Stay together for the kids, ikdyž má zcela jinou melodii. Jen to provedení je hodně podobné.

Down je hodně kytarová. Není ani pomalá, ale ani rychlá. Je to taková „pohodovka“, kterou si pustíte, když se nechcete ani moc zamýšlet nad svým životem, ale ani moc naštvat nad agresivním rytmem.

The fallen interlude začíná na Blink-182 opravdu velmi netradičně. A vlastně celá je netradiční. Je to především instrumentálka, teda ne tak zcela, když započítám jednu větu zpěvu. A je to hodně velký experiment. Tuhle skladbu by těžko někdo do kategorie punkrock. A asi se taky nebude líbit…

Go je pravý opak. Velmi rychlá a svižná. Jednodušší melodie. To vše z ní dělá písničku zapadající do toho „ortodoxnějšího“ soudku Blink-182.

Asthenia je opravdu zajímavá. Mysteriózní začátek navodí náladu očekávání něčeho dramatického, nicméně brzy budete vyvedeni z omylu. Je to hudebně velmi veselá písnička se správným punkrockovým refrénem.

Always – zase zajímavý a netradiční začátek. Jedna z těch „středně“ rychlých písniček. Hodí se spíše na smutné osamělé večery, protože je tak trochu smutná.

Easy target má svižné tempo, stejně jako u starých „blinků“, ale daleko lepší melodii, která je velmi, velmi chytlavá a naplno se projevuje v refrénu.

All of this je pomalá, možná až zbytečně moc – tak trochu se táhne. Tak trochu naléhavý zpěv hostujícího zpěvánka Roberta Smithe z The Cure také moc nezaujme. Určitě nebude patřit mezi nejoblíbenější.

Here’s your letter je rychlá písnička. Za zmínku stojí snad její dobré punkrockové provedení, které klasického fandu Blink-182 jistě potěší a toho nového určitě neurazí. Tato písnička je příkladem kompromisu „nových a starých“ Blink-182.

Na novém albu rozhodně nečekejte písničky typu First date nebo The Rock show. Tuto fázi Blink-182 překonali. Už nehrají pro 15tileté posluchače. Texty písniček už nejsou postavené na sprostých slovech. I zde je najdete, ale texty na nich nejsou postaveny. Zabývají se vážnějšími věcmi v životě, než je první rande.

Jestliže poslední dvě alba zaznamenala takový obrovský úspěch, jaký zaznamenala, mělo to nějaký důvod. Jeden z nich byl náhled Blink-182 na svět. Nicméně lidé stárnou a mění se. A se změnou Toma, Marka a Travise přišla i změna Blink-182. Po hudebním vývoji to je jedině dobře. Jak na to ale zareagují fanoušci?

Tracklist:

1. Feeling This
2. Obvious
3. I Miss You
4. Violence
5. Stockholm Syndrome
6. Down
7. The Fallen Interlude
8. Go
9. Asthenia
10. Always
11. Easy Target
12. All Of This (with Robert Smith)
13. Here's Your Letter
14. I'm Lost Without You
15. Anthem Part Two (Live in Chicago)

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!