Východní přísliby - Eastern Promises

Upoutávek na tento film jsem kolem sebe v poslední době viděl velmi mnoho a po zjištění jména režiséra už moje kroky mířily do nejbližšího kina. Akční věci mám rád a když je pod nimi podepsán někdo jako David Cronenberg, neváhám nikdy moc dlouho, protože jeho jméno bývá zárukou dobré podívané. Asi málokterý filmový divák nezná či neslyšel z doslechu o jeho filmech jako Moucha, Crash, Dějiny násilí a další. Jejich společnou charakteristikou bývá pohled na odvrácené stránky lidské existence, které nejednou plní stránky novin či televize. Cronenberg je ovšem pojímá nejen jako příslib divácké senzace za jakoukoliv cenu, kde zisk je hlavním motivem jejich vzniku, ale snaží se alespoň nastínit hlubší stránku věci, aby na plátně nebyly pouze bezmyšlenkovitě tekoucí litry krve nebo vyhřezlých orgánů.

Tentokrát zabrousil do prostředí ruské mafie v Londýně, reprezentované skupinou, říkající si Vor v zakoně. Jako mnoho jiných organizací tohoto typu jde o uzavřenou společnost, s níž se obyčejný člověk stěží potká a nebudu daleko od pravdy, když otevřeně napíšu, že by po něčem takovém asi nikdy netoužil. Přesto však jsou v životě situace, kdy se tak může stát. Zdánlivě všední příjem mladinké těhotné prostitutky z Východu, která později (na rozdíl od svého dítěte) umírá, rozehraje příběh, jehož následky si přítomná porodní asistentka Anna (Naomi Watts) v danou chvíli ani náznakem nedomyslí. V opačném případě by těžko pátrala na vlastní pěst po příbuzných oné dívky a hlavně nezajímala se o obsah jejího rusky psaného deníku, který po ní zbyl. Jsou v něm totiž zaznamenány jak praktiky při obchodech s lidmi, tak jména řady vysoce postavých členů podsvětí oné již dříve zmíněné organizace s nimiž přišla, coby prostitutka, do styku. Není proto divu, že je o něj mezi mafiány značný zájem, protože představuje kompromitující materiál, znamenající vážnou hrozbu. Jsme po celou dobu svědky střetu dvou zcela odlišných světů, v němž se vztahy mezi nimi postupně proměňují, kde často není dopředu jasné, jak se hlavní aktéři zachovají. Vše se odvíjí zejména na bázi dialogů mezi Annou a hlavním bossem organizace (Armin Müller Stahl), jehož později střídá zdánlivě obyčejná postava řidiče Nikolaje (Viggo Mortensen). Nebýt předchozích záběrů, mohl by nezasvěcený pozorovatel nabýt dojmu, že má před sebou příjemného starého pána, zdatného majitele restaurace, jemuž nejsou lidské osudy lhostejné. Pravda je to však jen částečná, hlavně pokud jde o členy vlastní rodiny, případně jeho společníků či přátel a zejména jeho samotného. Zdánlivý outsider, jakým Anna vůči svým protivníkům určitě je, postupem času získává při jednání potřebnou sebejistotu, posílenou dítětem - snad proto, že sama kdysi o své přišla ještě před jeho narozením. Vše jakoby z povzdálí sleduje Nikolaj, rozehrávající, během svého postupného posouvání vlastní pozice v organizaci směrem vzhůru, vlastní hru.

Myslím, že jde o vydařený snímek, připomínající dobře rozehranou partii šachu v níž až v samotném závěru můžete nesměle odhadovat jaký bude konec, kde hráči jsou jako figurky na šachovnici, jejichž pozice i význam se průběžně mění. I na první pohled nevýrazný pěšák tu nakonec může mít hodně vysokou cenu a král naopak překvapivě padnout v momentě, kdy to nejméně čeká Otázka je pouze kdy přijde čí vhodná chvíle. Vždy je co ztratit, stejně jako možnost hodně získat. Na samotný závěr chci poznamenat, že jsem neměl možnost shlédnout zdaleka všechny režisérovy snímky, takže lze mít různý názor na úroveň Východních příslibů. Ale to už je individuální záležitost. Pokud jde o mne, dávám jednoznačně plusové body.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!