Poslední samuraj - The Last Samurai

Kouzlo Japonska…

V poslední době si nemůžeme na dostatek historických filmů stěžovat. Některé jsou skvělé, jiné dobré, další už tak lákavé nejsou. Ať tak nebo tak, minimální množství z nich se odehrává směrem na východ (konkrétně v Asii). Je to, ale škoda, protože například japonská a čínská historie mají své nepopiratelné kouzlo. Toho si všimli tvůrci Posledního samuraje. A jak je už z názvu jasné, soustředili na se na legendární japonské válečníky, kteří prosluli svým uměním boje a smyslem pro čest.

A právě část jejich minulosti nám odhalí vynikající titul Poslední samuraj. Vynikající ne proto, že by nabízel něco revolučního, ale spíše díky své, pro nás tak exotické, atmosféře, okořeněné troškou příjemného sentimentu. Tento film nepřináší nic nového a striktně se drží pravidel žánru, více méně víte, jakým směrem se bude příběh ubírat a stejně tak, jak se budou vyvíjet hlavní postavy. Tentokráte to, ale není zápor, protože, to mi klidně věřte, byste byli naštvaní, kdyby se vše neodehrálo, tak jak čekáte (a doufáte).

Sedmdesátá léta devatenáctého století. Kapitán Nathan Algren (Tom Cruise) býval vynikajícím vojákem. Ale poté, co se zúčastnil útoku na Indiány (nejen bojovníky, ale i ženy a děti) se z něj stal alkoholik. Naštěstí mu osud nabídl druhou šanci, Japonští delegáti mu poskytli práci – musí vycvičit vojáky, aby byli schopni čelit samurajům, kteří jsou jádrem protivládní revoluce.

Algren se tedy, pod vlivem vidiny příjemně vysokého platu, vydává do exotického Japonska. Začne trénovat císařskou armádu, ale dříve než je připravena, je mu rozkázáno, aby se svými svěřenci zaútočil. Nejen, že utrpí porážku, ale navíc je Nathan zajat. Vůdce samurajů Katsumo (Ken Watanabe) se, ale rozhodne ušetřit jeho život…

Není asi vůbec těžké odhadnout, co se bude dít dál – Algren zjistí, že je mu život samurajů mnohem bližší, než si myslel a začne s nimi sympatizovat, aby se na konci utkal se svými původními zaměstnavateli. Nejdříve, ale bude muset prolomit bariéru mezi těmi, kteří ho zajali a dokázat jim, že i on si zaslouží čest žít podle Bushida. A aby toho nebylo málo, tak se ještě stihne zamilovat.

Příběh není to, co dělá s Posledního samuraje výjimečný zážitek. Ne, že by byl špatný, to rozhodně ne, ale je standardní, nenabízí nic až tak nového. Na vyššího úroveň ho pozvedávají až herecké výkony, které jsou jedním slovem skvělé. Hlavní postavy rozehrávají koncert, který vás připoutá k židli a nepustí, dokud neuvidíte závěrečné titulky.

Dalším lákadlem jsou bojové scény. V podstatě se dočkáte jen dvou větších a několika komornějších (například přepadení samurajské vesnice ninjy), ale všechny stojí za to. Nečekejte žádné akrobatické kousky, ale spíše syrový boj, ve kterém není nouze o krev a usekané hlavy.

Chválu zaslouží i vizuální stránka Posledního samuraje. Exteriéry rebelské vesnice jsou naprosto úchvatné, svou jemností a pestrostí připomínají umělecká díla. Téměř z nich dýchá kouzlo exotických krajů. Ať už mluvím o zátiší plném rozkvetlých sakur, domy na které zlehka dopadají bělostné sněhové vločky nebo bojovníka, hledícího na západ Slunce. Prostě a jednoduše vizuální orgie.

Scénář se dokonce nebál ani lehkého humor, který se objevuje vždy ve vhodnou chvíli. Není do děje násilně implementován a v žádném případě nenarušuje kompaktnost celého filmu. O hudbě by se dalo prohlásit něco podobného. Většinou jsem si její přítomnost téměř neuvědomil, ale v klíčových momentech se rázně přihlásila o „slovo“ a dovedla dané scény k dokonalosti.

Asi jste poznali, že jsme Posledním samurajem okouzlen. Je to možná z části proto, že mě Čína a Japonsko fascinují, jak jejich přítomnost, tak jejich minulost. Ale myslím si, že kvality filmu oceníte i když není vaší oblíbenou přílohou rýže. Poslední samuraj je totiž tak atmosférický film, že určitě, alespoň trochu, zasáhne každého.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!