Pokoj 1408 - 1408

Pokud se dnes pronese slovo „horor“, většina z nás si představí partu vřískajících teenagerů, které pronásleduje maskovaný zabiják s nějakou bodnou/sečnou zbraní, popřípadě malý hotel v Evropě, kde si boháči platí za to, aby mohli vraždit nevinné jedince.

Ale v dobách dávno minulých se točily i filmy, které spíše než na proudy krve a vyhřezlé vnitřnosti sázely na hutnou atmosféru a všudypřítomný strach. V literárním světě je na tento žánr specialista Stephen King.

Pokoj 1408 je inspirován jeho povídkou, a i přestože filmové adaptace jeho hororových výtvorů, obvykle v lepším případě patří jen k lehkému nadprůměru, tento film se docela slušně povedl.

Příběh si vystačí s jedním hotelovým pokojem a deprimovaný spisovatelem. Jeho jméno je Enslin, Mike Enslin (John Cusack). Ten původně chtěl původně prosadit jako autor dramatických knih, ale postupem času se od tohoto odklonil a začal se věnovat trošku jinému žánru. Objížděl místa opletená duchařskými historkami a jejich přehled nabízel čtenářům. A to i přesto, že sám na paranormální jevy nevěřil.

Neustále mu chodily pozvánky od hoteliérů a to z prostého důvodu. Pokud se některé z ubytovacích zařízení objevilo v jeho knize, zvýšila se jeho návštěvnost. Mike to věděl a tak se většinou při děsivých historkách o tom či tom místě jen usmíval.

Nebylo tomu jinak, ani když dorazil do newyorského hotelu Dolphin. Rozhodl se ubytovat v pokoji s číslem 1408, jelikož podle některých informací v něm zemřel za podivných okolností nemalý počet hostů.

Od pobytu v tomto čísle ho ale velmi přesvědčivě odrazoval ředitel hotelu Gerald Olin (Samuel L. Jackson). Mike, zvyklý na podobné praktiky, jejichž účelem bylo, aby stoupla jeho zvědavost, trval na svém a vesele se nechal doprovodit do 1408…

A chvíli poté, co se zavřely dveře se, začaly dít věci, které si nejdříve vykládal racionálními způsoby. Ale nakonec ani jeho logika nedokázala bojovat s tím, co si pro něj pokoj, kde zemřelo více než padesát lidí, přichystal.

Ať už jsou to podivné zvuky, radiobudík odpočítávající hodinu, duchové, praskající zdi i mrtvolné bytosti. Podobnými věcmi se tu opravdu nešetří a díky nim je atmosféra hutná jako pravý anglický pudink.

Pokoj 1408 není nějak krvavým hororem, až na pár fotografií mrtvol a lehčích zranění hlavního hrdiny, se tu s přílišnou brutalitou nesetkáte. Strach je spíše budován s pomocí bezvýchodné situace skeptického pisálka.

Nápad, kdy je uvězněn ve zlem prolezlém pokoji, kdy ho od okolního světa dělí jen okno nebo dveře, ale přesto je pro něj nemožné uniknout, funguje dobře. Stísněnost z filmu vysloveně čiší.

Trikové efekty atmosféru dobře dotvářejí a v druhé polovině se s nimi rozhodně nešetří. Zatímco v té první se sází hlavně na vyděšené tváře personálu a podivné, ale stále ještě (byť kostrbatě) vysvětlitelné události, v druhé polovině už ze zdí vytéká podivná tekutina, objeví se mrtví lidí a pokoj promítá Mikeovi události, na které se snaží celý život zapomenout.

Finále samo o sobě je mírně zamotané, ale dostatečně šokující, aby diváka uspokojilo. Byť na konci není vše dokonale vysvětleno a zůstane ještě několik otázek.

Pokoj 1408 je horor ze staré školy (byť s použitím moderních technologií), který vcelku obratně zachází s atmosférou, a i když se tu neuřezávají hlavy a neporcují prsaté blondýnky na kusy, dokáže vyděsit.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!