Olověná vesta - Full Metal Jacket

Vietnam byl pro americkou společnost vesměs negativní dlouhodobou zkušeností, která ji zasáhla na dlouhá desetiletí poté a s jejími následky se potýká dodnes. Zvláště s přihlédnutím k momentálně stále probíhajícímu konfliktu v Iráku, jež začíná být podobně vleklou záležitostí se značně nejistým výsledkem. Ale to je na další samostatnou kapitolu. Na dané téma bylo zpracováno velké množství filmů různé kvality. Od vyloženě akčních stříleček z nichž člověk měl pocit, že jde o jakousi oživlou počítačovou hru, kde američtí pěšáci jsou takřka nezasažitelní a kosí své nepřátele jako na běžícím pásu, až po hodnotnější věci jako Četa od Olivera Stonea, případně Apokalypsa, Francise Forda Coppoly.

K jim podobným určitě kvalitou patří právě Full Metal Jacket, natočená Stanley Kubrickem v roce 1987. Hlavním dějovým motivem je ze začátku výcvik budoucích příslušníků námořní pěchoty a jejich pozdější nasazení ve Vietnamu. Motivy proč se rozhodli jít na vojnu byly jistě různé, ale 8 týdnů trvající přijímací drilu pod vedením seržanta Hartmana, dokázalo mnohé přesvědčivě vyléčit z představ, kde tak nějak projdou, aniž by museli na sobě pořádně zapracovat. Žádná procházka růžovým sadem se nekonala. Discipína, disciplína a zase jen disciplína. Zvláště při sledování fyzické přípravy jsem si říkal, zda by to většina zdejších zájemců o službu v naší armádě vydržela. Soukromě jsem přesvědčen spíše o opaku. Ale v USA je považována, vedle finančního ohodnocení, za vysoce prestižní záležitost, takže si mohou dovolit být hodně nároční. Pokud někdo nevydrží, na jeho místo nastoupí brzy další. Zájemců je dost a není ostuda přiznat si, že na něco nestačím. Což mi vyvstalo na mysl hlavně při sledování osudu vojína Gomera Pyla. V této časti filmu je výborně zachycena myšlenková přeměna rekrutů ve skutečné vojáky, schopné ve válce nezaváhat a v případě potřeby bez milosti zabíjet, případně plnit další rozkazy. Někomu se může zdát takový přístup jako vymývání mozků, ale uvědomte si, že tehdy probíhal konflikt ve Vietnamu a v něm měli šanci přežít v bojových střetech jen tito. Pochopíte o čem mluvím během sledování bojů ve městě Hue. Že řadu z nich válečné zkušenosti psychicky negativně trvale poznamenaly, je věc jiná. Tak už to bohužel občas chodí a ani sebevíce komplexnější trénink nedokáže připravit třeba na destruktivní válečná zranění typu utrhané končetiny, roztržená břicha s vyvrženými vnitřnostmi, spálená těla, křik raněných atd. Lhostejno jestli vojáků či civilistů. Ostatně ani dnes není výcvik nijak méně intenzivnější, protože americká angažovanost ve světě stále pokračuje a tak musí být připraveny nástroje k prosazení jejich vůle. Stejně jako pro případné nasazení na domácí půdě při obraně vlastního území. Píšu tyto řádky v obecném duchu bez jakýchkoliv soudů, protože každý stát má nějaké zájmy na něž lze mít různé názory.

Olověná vesta si neklade za cíl moralizovat nad tématy zda a kde válčit či nikoliv. To je záležitost především politiků. Nabízí pohled na přeměnu člověka z civilu s určitými návyky a představami v někoho zcela odlišného, kde se v danou chvíli ukáže co v něm doopravdy je. Co je doopravdy zač. Zda celý jeho předchozí život nebyl jen přetvářkou. Ať již vědomou nebo nevědomou.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!