Mission: Impossible III

Filmům, které jsou inspirovány několik desítek let starými seriály se buďto nedaří vůbec nebo poměrně slušně. O těch, které propadly nebude řeč, naopak se vrhneme na ty, které si získaly slušný obdiv. Není jich moc, ale jsou. Kromě akční taškařice Charlieho andílci, je to také série Mission: Impossible. Ta má zatím tři díly a může se kromě vysokých výdělků pochlubit i tím, že každého pokračování se ujal jiný režisér.

První Mission: Impossible (1996) natočil Brian De Palma a jeho „dítko“ si připsalo na konto téměř 470 milionů dolarů. Mission: Impossible II (2000) dostal na starosti asijský šikula John Woo, celosvětové tržby – téměř 546 milionů dolarů. Ale přestože finance se jen hrnuly, všechny názory nebyly jen kladné. Oba díly byly stylově dost odlišné, každý si kráčel vlastní cestou, ale žádná nevedla k cíly v podobě označení „jeden z nejlepších akčních filmů posledních let“. Ani jeden z projektů nebyl z těch, které by definovaly žánr nebo do něj alespoň vnesly svěží vítr.

I přesto bylo rozhodnuto, že vznikne další pokračování. Ale objevilo se mnohem více problémů, než se čekalo. Jednou z hlavních nepříjemností bylo to, že než si někdo stačil vysedět pěkný dolík na režisérské stoličce, už se tam hrnul někdo jiný. Natáčení tak bylo několikrát odsunuto a situace kolem Mission: Impossible III byla, mírně řečeno, nejasná. Nakonec se přeje jen začalo něco dít a do filmování se pustil někdo, jehož rekrutování bylo možná překvapením – J.J. Abrams. Určitě vám toto jméno něco říká. A jestli ne, tak jste pěkně dlouho nezapnuli televizi. Je to totiž nový král seriálové tvorby a z jeho hlavy pocházejí takové hitové série jako Ztraceni nebo špionážní Alias.

I přestože, že Alias byl dobrou školou ve vodách akčního žánru, tak to byl docela risk svěřit práci na tak náročném projektu muži, pro něhož bylo natáčení první filmovou režisérskou zkušeností. Obavy se ale rozplynou už po prvních minutách sledování Mission: Impossible IIII. A po zhlédnutí celého Mission: Impossible III dokonce budete téměř jistě konstatovat, že J.J. Abrams natočil nejlepší díl celé série a jeden z nejpovedenějších akčních titulů posledních let.

Přestože sám nepatřím k těm, kteří by byly z předchozích dvou „Nesplnitelných misí“ nadšení (respektive z první jsem byl dost zklamaný a druhou jsem ani neměl chuť si pustit), sympatie k Ambramsově předchozí práci mě přesvědčily o tom, abych se na Mission: Impossible III těšil. A udělal jsem dobře. Film si také volí svůj vlastní směr, ale tentokrát ten správný. Hlavní hrdina je více lidský, dává najevo své emoce, miluje a nenávidí. Někdy dojde k uklouznutí, kdy je snahy zaútočit na divákovy city až příliš, ale nad tím se dá přimhouřit oko. Další sympatickou změnou je, že tentokrát se hraje týmově (jak si asi vzpomínáte v prvním dílu zemřela většina hrdinů hned v prvních minutách). Ethan Hunt (Tom Cruise) už není osamělým hrdinou, má sympatické parťáky bez kterých by stěží zvládl splnit to, co se po něm požaduje. Je tu Luther (Ving Rhames), krásná Zhen (Maggie Q) a Declan (Jonathan Rhys Meyers). Přestože jim není věnováno tolik času jako Huntovi, často na sebe strhávají velkou pozornost (a nemluvím jen o situaci, kdy se Maggie Q objeví v rudých šatech, které odhalí dost z jejího dokonalého těla).

Konečně se na scéně také objevuje důstojný protivník. Dokonale nesympatický obchodník se zbraněmi Owen Davian (Philip Seymour Hoffman), který se fyzicky s Huntem nemůže měřit, ale díky své zvrhlosti a ambiciózností se mu stává rovnocenným soupeřem. Je to právě on, který zlikviduje Ethanovu chráněnku Lindsey (Keri Russell) a unese jeho manželku Julii (Michelle Monaghan). Příběh nevybočuje ze standardních kolejí. Začíná se záchranou blízké osoby, pokračuje pomstou a končí se opět záchranou a snahou o získání devastující zbraně z rukou psychopata. Nedostatek originality ale nahrazuje cestování po několika světadílech, podíváte se do Berlína, Vatikánu nebo Šanghaje a spousta futuristicky vyhlížejících technických hračiček, které mají špióni k dispozici. Ale nejsou to žádné artefakty ze „startrekovské“ budoucnosti, ale předměty, které bychom s trošku fantasie mohli považovat za výbavu, kterou by agenti mohli mít za pár let k dispozici.

Reálnější kontury dostaly i akční scény. Hunt ztratil auru nezranitelnosti a stává se z něj obyčejný smrtelník. Tedy skoro. Zvládá sice věci, které by 99 % z nás dokázala bez dvaceti zlomených kostí stěží, ale neznamená to, že unikne z každé potyčky bez sebemenší rány. I on to občas pěkně schytá. Dynamičnost, střih a promyšlenost přestřelek a honiček je to, na čem si dal štáb velmi záležet a jejich práce je vidět. To, že herci nehoupou každou chvíli na závěsných lanech a neskáčou pět metrů vysoko neznamená, že se vám při soubojích nezvedne adrenalin v krvi. Naopak, díky určité dávce reálnosti působí akční sekvence dechberoucím dojmem.

J.J. Abrams zvládl to, na čem si jeho zkušenějších kolegové vylámali své režisérské zuby. Ukázal, kam by se měla série Mission: Impossible ubírat. Ano, i on se dopustil několika přehmatů, ale je jich mnohem méně, než byste čekali u někoho, kdo nemá s filmovou režií zkušenosti. Vlastně udělal mnohem méně chyb, než John Woo nebo Brian De Palma, kteří už dávno nejsou žádnými nováčky. U Abramse příroda s talentem rozhodně nešetřila…

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!