Let's Dance - Step Up

Taneční filmy jsou specifickým žánrem. Buďto jde o minimalistická dramata, která se snaží nastínit životní příběhy vybraných jedinců, kteří se kromě bolavých kloubů potýkají s nepříjemnostmi, které jim ruka osudu připravila. Nebo, a to je častější případ, jde o především vizuální zábavu pro dospívající mládež, jinak řečeno teenagery. Ti chtějí především, aby se ve filmu našli mladé sexy lidi, napěchovaný soundtrack, cool oblečení a dechberoucí taneční scény. Vše Let´s Dance má. Ale přestože už pár let neřeším proč je Brenda na Kelly tak zlá, a že má Steve nové Ferrari, tak jsem si Let´s Dance užil.

Dobře, jsem si vědom toho, že podobný příběh se v reálu asi jen tak nestane. Jenže proč se trošku nezasnít a neodpoutat se od stereotypu všedního dne, ze kterého je nám (nebo alespoň mně) někdy pořádně na zvracení (na blití je lepší výraz). Musíte prostě na chvíli zapomenout na to, že partneři se dnes nehledají podle toho, jestli to zajiskří, když se poprvé uvidí, ale důležité je kolik máte kreditek a v čem si vozíte zadek. Jestliže nehodláte přistoupit na romantickou vlnu, tak se na vás vyhrne spousta někdy až přesládlých klišé, které mají se skutečností společného jen máloco. Proto doporučuji před zhlédnutím připravit své sentimentální „já“.

Je tu samozřejmě i snaha (někdy až přehnaná) o dramatickou rovinu, ale možná by bylo lepší, kdyby jí nebyla věnována taková pozornost a spíše by bylo přidáno více tanečních scén. Nic proti hlubším momentům, ale během sledování jsem měl dojem, že některé momenty se do Let´s Dance prostě nehodí a zbytečně mu propůjčují příliš temný nádech, který nebyl potřeba. Sympaticky pohádkovému příběhu to spíše ubližuje, než aby mu to vdechlo reálnější podobu.

Hrdinou je tentokrát „bad boy“ Tyler (Channing Tatum), který má rozkrok u kalhot pořádně nízko a EGO pro změnu docela vysoko. Většinu času tráví poflakováním se po ulicích s kamarády, házením plechovek po autech, rozbíjením oken, ale také tancem, který mu opravdu jde. Jednou se během noci ze srandy s partou vloupá do školy umění. Jenže ho chytí. Jelikož to není jeho první problém se zákonem, tak je odsouzen na 200 hodin veřejně prospěšných prací právě v institutu, ve kterém způsobil školu. Pro kluka z ulice je to nejdříve docela šok. Konzervativnost zdejších lidí mu moc nesedí. Jenže pak uvidí baletní tanečnici Noru (Jenna Dewan). Nálada se mu hned zlepší. Je to totiž kočka. Pár minut přeskočíme. Scénář tomu chce, aby ti dva vytvořili (nejen) taneční pár, jelikož Nora potřebuje partnera na závěrečné představení, které rozhodne o jejím dalším osudu…

Upozornil jsem, že půjde skoro až o pohádku. A vadí to? Mně ani ne. Hlavně proto, že další, co Let´s Dance nabízí je už mnohem zajímavější a povedenější než děj. Začněme například soundtrackem. Ten je plný kousků od současných veleoblíbených umělců jako je Ciara, Chris Brown, Kelis, Sean Paul nebo Youngbloodz. Rytmus songům nechybí a i ty největší „lemry“ si občas určitě podupou nohou až se na film budou dívat. Tím se dostávám k choreografii tanečních scén. Měla ji na starosti (stejně jako režii) proslulá choreografka Anne Fletcher (mimochodem, ve filmu se objeví jako Stephanie), která vytvořila pohybové sekvence pro desítky hollywoodských filmů (od Svateb podle Mary až po Riskni to s Polly). Dala si hodně záležet a odvážila se udělat poměrně riskantní experiment - spojila street style s baletem. A výsledek vypadá skvěle. Na jedné straně kultivovanost, a téměř éteričnost klasického tance, na té druhé rytmičnost a nespoutanost hip-hopových sestav.

Bez fyzicky nadaných představitelů by to samozřejmě nešlo. Casting byl velmi dobrý. Ano, na herectví ještě mohou něco vypilovat, ale jejich taneční kousky někdy až berou dech. Já nejsem žádné „dřevo, ale u některých pohybů, které předvádějí bych si zlomil minimálně tři končetiny a „vyhodil“ plotýnky. Dokonce i jedna z nejmladších dívek ve filmu Alyson Stoner (rok narození 1993) má za sebou neuvěřitelné zkušenosti. Už od nejrannějšího dětství se věnovala baletu, jazzovému a následně hip-hopovému tanci. Poté se učila u proslulých choreografů v Los Angeles. Znát jí můžete například z videoklipů Missy Elliot nebo Eminema. Jenna Dewan také není žádný „zelenáč“, jako tanečnice doprovázela P. Diddyho nebo Janet Jackson na jejich turné. Channing Tatum se objevil například v klipu Rickyho Martina, a je také úspěšný model a vynikající sportovec, který s přehledem zvládá vše od Kung Fu až po baseball. Pohybovou průpravu tedy má a vyplatila se mu, protože se zdá, jako by tancoval možná tak od čtyř let.

Mezi Jennou a Channingem to jiskří a vůbec není těžké uvěřit tomu, že se do sebe „zakoukali" (a oni se zakoukali, v současné chvíli jsou partneři i v reálném životě). Oba mají takového charismatu, že kluci budou utírat sliny, až uvidí hlavní hrdinku a holky začnou ihned přemýšlet, kde seženou Channingův plakát v životní velikosti. Jasné je to, že nakonec si skončí v náručí a poradí si se standardními nástrahami jako je zákeřný expřítel, naštvaný kamarád. Znáte to, je to téměř totožné u všech podobných filmů.

Šablonovitý děj ale není největší nepříjemností. Zklamáním je spíše to, že tanečních scén je opravdu překvapivě málo. Je to hodně udivující, protože jak bylo řečeno, představitelé mají fyzický potenciál podávat neuvěřitelné výkony a Anne Fletcher je bezesporu výtečná choreografka. Ale už ne tak dobrá režisérka. Zbytečně se soustředí na dramatičnost a samotného tance nám nedává tolik, kolik bychom chtěli. Přesto je Let´s Dance příjemná jak pro oči, tak pro uši. Tedy, pokud už nejste ve věku, kdy máte doma sbírku CD – Nejlepší dechovkové kapely všech dob.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!