Královna - The Queen

Neznám člověka, který by nikdy neslyšel o Lady Di, Princezně z Walesu, o jejím životě a její smrti. To samozřejmě neznamená, že nikdo takový neexistuje. Kdekoliv se Diana objevila vzbudila okolo sebe mediální rozruch. Nezáleželo na tom, zda doprovázela prince Charlese, procházela se po minovém poli či ležela v náručí Dodiho Al Fayeda. Hlavně po rozvodu s Charlesem se stala vyhledávanou mediální tváří. Do paměti a srdcí lidí se však dostala hlavně svou snahou pomoci, angažovat se ve světové dění, a také svou rolí matky královských synů.

O Dianě v souvislosti s médii se jistě nejvíce mluvilo ve chvíli, kdy zemřela. Ať už se nehoda auta udála jakkoliv, není to hlavním tématem filmu. Jak již název snímku napovídá, hlavním aktérem je královna. Královna Alžběta II. se po princeznině smrti dostala do nelehké situace. Jako královna musela k nastalé situaci zaujmout stanovisko, které by reprezentovalo monarchii. Jako babička se musela postarat o pozůstalé vnuky. Diana už nepatřila do královské rodiny, byla samozřejmě matkou budoucích následovníků, jinak se však zřekla svých privilegií. O pohřeb se měla postarat Dianina rodina, o syny pak jejich otec Charles. Alžběta se nechtěla k její smrti nijak vyjadřovat, ani ji ukazovat zvláštní královskou úctu. Lidé a média však rozhodli jinak, a tak se okolo královského postoje rozpoutala divoká diskuse, která donutila královnu přehodnotit svou situaci a za pomoci nově zvoleného Tonyho Blaira a řady poradců se pokusit vydobýt své místo ve společnosti.

Film nám nabízí trochu Jiný pohled na královnu, předsedu vlády, královskou rodinu i na Dianu samotnou. Poukazuje na kulturní tradice monarchie, které se pod tíhou okamžiku téměř sesypaly jako domeček z karet.

Režisér buduje dobovou atmosféru pomocí mnoha archivních záběrů, ať už na rostoucí dav před královským palácem, položené květiny, samotný pohřeb či použitím rozhovorů s politiky a náhodnými lidmi. Střídáním prostředí Londýna s královským zámkem Balmoral vám přibližuje střet tradiční královské kultury s moderním duchem. Frearsova metafora honu na jelena se může zdát hned dvoustranná, přibližuje se mediálnímu honu na Dianu, a možná ještě více pak honu na Alžbětu II.

Helen Mirren je v roli Alžběty přesvědčivá a svá ocenění za roli si jistě zaslouží. Důstojnost majestátu z ní vyřazuje, i když se v domácím oblečení prochází se psy. V našich zeměpisných reáliích si již neumíme příliš představit, jaká královna doopravdy je. Je nám prezentovaná jako ikona, jako hlava státního zřízení, které u nás již téměř 90 let nefunguje. Frears a Mirren nám ji představují jako lidskou bytost.

Jako mnoho jiných současných filmů nám i tento připomíná, že na svět se musíme dívat z více úhlů pohledu, protože pokud to tak neučiníme, nikdy pak nemůžeme plně pochopit lidské konání.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!