Jednotka příliš rychléno nasazení - Hot Fuzz

Někdo tvrdí, že to byla parodie, někdo říká, že v žádném případě nešlo o parodii, ale komedii a někdo hlásá, že Soumrak mrtvých byl klasický zombie film okořeněný černým humorem. Je v podstatě jedno, do kterého žánru nakonec patří, hlavně, že je zábavný a to dost svérázným způsobem.

A stejný tým, který pracoval na Soumraku mrtvých v roce 2004 se o tři roky později vrhl znovu do práce a my tak máme šanci zajít do kina na Hot Fuzz nebo-li Jednotku příliš rychlého nasazení. Zatímco v předchozím filmu někdo pořádně tahal za fusekli živé nemrtvé, tentokrát dostane co proto akční žánr.

Opět můžeme diskutovat jestli je Hot Fuzz akční komedie nebo přímo parodie, ale jedno si ujasněme hned, pokud jde o druhý zmiňovaný žánr, tak určitě ne ve stylu Žhavých výstřelů nebo Bláznivých střel. Jednotka příliš rychlého nasazení vtipná je, „hláškuje“ se tu v každé minutě, ale „hlody“ typu: „Můžu tě pozvat na skleničku?“ „Ne, díky já sklo nerad.“ tu neuslyšíte. Hlavním zdrojem humoru jsou dost bizardní charaktery, slovní humor (extratvrďácké poznámky tu pronášejí lidé, které byste si s Willem Smithem nebo Brucem Willisem těžko spletli) a také to, že je Hot Fuzz dost úchylný.

Jak úchylný? V první řadě je Jednotka příliš rychlého nasazení dost brutální. Useknuté hlavy, zahradnické nůžky v krku nebo půl těla rozmačkaného padající částí věže tu jsou docela běžné. Někdy to ani není moc černohumorné, ale spíš jen brutální. Nechápejte mě špatně, neberu tu jako zápor, ale spíš mě to překvapilo, protože takového násilí se bojí i kdejaký americký akční blockbuster.

Mnohem ulítlejší jsou ovšem postavy, které ve filmu vystupují. Hlavním hrdinou je seržant Nicholas Angel (Simon Pegg), který pracuje v Londýně jako policista a svou práci opravdu miluje, má našprtané příručky, zákon je pro něj nade vše, je skvělý v práci se zbraněmi i boji bez nich. Ideální policista. Až moc, alespoň pro jeho nadřízené, kteří nemohou přenést přes srdce, že jeho Nicholas v centru všeho dění a rozhodnou se ho poslat do malé klidné vesnice Sandfordu. Tam je zdánlivě největším problémem umělec vystupující jako „živá socha“. Jenže jen na první pohled. V městečku zalidněném buranskými obyvateli není něco v pořádku a vytrvalý policista hodlá zjistit, co tu nehraje. Jedinou pomocí je mu filmy posedlý syn zdejšího velitele policie Danny (Nick Frost), který touží po pořádné akci.

Dočká se jí a nejen on, ale i publikum. Na honičkách, přestřelkách a rvačkách si dal režisér Edgar Wright záležet a Hot Fuzz si nezadá s áčkovými akčňárnami. Ale ani v tomto ohledu nejde o standardní podívanou. Hlavně proto, že duo ústředních charakterů nestojí proti klasickým záporákům jako je drogový král nebo fanatický maniak, ale proti skupině vesničanů. A ti, i když se to zpočátku zdá, nespoléhají jen na vidle a srpy, ale bez problémů řeší problémy brokovnicí nebo kulometem. A v jakém jiném filmu narazíte na stařenku, která jede na kole bez držení, v každé ruce drží pistoli a střílí hlava nehlava.

Rozjezd je ale docela pomalý, po počátečním představení Nicholase se dostanete do Sandfordu a Hot Fuzz rychle ubere na tempu a spíše se soustřední na humor. Hlavně na ten, který pramení z toho, že se velkoměstský polda dostává mezi kolegy, pro něž je největším vzrušením to, že utekla labuť.

Je to upřímně trošku zdlouhavé, ale díky tomu, že vtípky zbytečně nepřehání a nejsou trapné, se pravděpodobně nudit nebudete. Postupem času se ale na scéně objeví maskovaný vrah a začíná přituhovat. Výbuchy, honičky, přestřelky, přesně na to se můžete těšit. Ale ani u nich nebude všechno bráno smrtelně vážně, účelně přehnané tvrďácké výrazy a utahování si z drsných hlášek, které akční hrdinové pronášejí vás rozesmějí i ve chvílích, kdy na plátně sviští kulky.

Ale musím přiznat, že jsem přesto čekal, že Jednotka příliš rychlého nasazení bude zábavnější. Nemyslím tím to, že by neustále měl někdo padat na „hubu“ nebo dostávat rány do rozkroku, ale pár gagů a narážek navíc by neuškodilo. Ale Hot Fuzz je natolik bizardní, že i tak si status kultovního filmu zaslouží. Něco tak praštěného se odváží natočit jen málokdo. Naštěstí Edgar Wright tu odvahu měl.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!