Hvězdné Války: Epizoda II - Klony Útočí

Jen na málokterý film se člověk těší tak, že počítá každou minutu do jeho premiéry. Jen na málokterý film se člověk těší tak, že si nenechá ujít žádný dokument, žádnou zmínku o něm. Jen na málokterý film se člověk těší tak, že si nahrává každou upoutávku a shání každý článek. A jedněmi z těchto filmů jsou rozhodně Hvězdné Války. Nejslavnější a nejlepší sci-fi série, která utvářela, utváří a bude utvářet „tvář“ filmového průmyslu. Star Wars jsou něčím, co se nesmazatelně zapisuje do každé z generací, které mají tu „čest“ žít na tomto světě.

Úvod trošku zavání fanatismem, ale pravdou je, že nejsem žádným skalním fanouškem Hvězdných Válek. Ano, tyto filmy mám skutečně rád, ale opravdu nejsem ten, který by měl doma vylepené plakáty princezny Leii a ani nemám u postele položenou repliku světelného meče. Ovšem existuje spousta těch, kteří skutečně provádějí to, co jsem popsal v úvodu. A rozhodně na tom není nic špatného. Ovšem já na(ne)štěstí nejsem z těch, kteří už v podstatě nerozlišují mezi realitou a snovým světem filmu. To mi ale nebrání v tom, abych Star Wars, jakožto filmovou klasiku a modlu, uznával a obdivoval. Jako jeden z mnoha považuji tuto (zatím) pentalogii za jeden z nejlepších projektů, které kdy vznikly. Je jisté, že bych Hvězdných Válek by filmový svět nebyl tam kde je a snad by se i utápěl v monotónosti a bezvýraznosti. Ale nemá cenu se zabývat tím, co by bylo, kdyby Star Wars nevznikly. Oni totiž jsou a právě nyní máme možnost shlédnout druhé (páté) nazvané Hvězdné Války: Epizoda II – Klony Útočí.

Teď by bylo na místě trošku se zmínit o příběhu. Mohl bych napsat, že vám o něm nic neřeknu, abych vám nezkazil požitek z filmu. Ale to už je trošku otřepaná fráze a dokonce to zavání leností. Jenže já vám skutečně nic moc o příběhu neřeknu, není to způsobeno tím, že bych vám tím zkazil dojem z filmu, to je v podstatě nemožné, protože už nyní vám mohu s klidem říct, že Epizoda II je úchvatná. Nejsem ani líný (a to ode mě jen tak neuslyšíte) vám převyprávět, alespoň, hlavní dějovou linii. Ne, pravdou je, že příběh je poměrně komplikovaný a v tuto chvíli nevím, jak nejlépe vám nastínit děj, tak abych vás připravil na to, co vás čeká, ale zase neprozradil příliš mnoho. Co mohu říct, že tento díl je rozhodně nejakčnější a určitě nejromantičtější z dosavadních pěti epizod. Ano, čtete dobře. Kromě akční složky se dočkáme i něčeho, na co z Hvězdných Válek nejsme příliš zvyklí. Pokud pomineme vztah Leii a Hana Sola, není ve Star Wars láska příliš často používaným výrazem. Což je zvláštní, pokud si uvědomíme, že velmi často je sága George Lucase nazývána pohádkou. V epizodě II je velký prostor věnován vztahu mezi bývalou královnou, současnou senátorkou planety Naboo, Padme (jejíž krása si rozhodně s přitažlivostí princezny Leii nezadá) a čerstvě dospělým padawanem, pohledným Anakinem Skywalkerem (Hayden Christensen je nejméně stejně charismatický jako Harrison Ford). Já osobně myslím, že přidání emocí jako je láska vůbec není na škodu, spíše naopak. A jak je u velkého George Lucase zvykem, jeho hlavním prostředkem podání nejsou ani tak slova jako spíše vizuální pojetí. To platí i pro romantiku. Která je znázorněna nádhernou zelenou loukou s mladým párem a vodopádem na pozadí.

Také jsem se zmínil o tom, že tento díl je nejvíce akční. A je to pravda. Dočkáte se jen málo momentů, kdy budete mít možnost zúžit zornice a zavřít ústa, která budou takřka neustále otevřena v němém údivu. Tvůrci filmu se rozhodli, že nás „zaválí“ obrovským množstvím akce, podpořené vynikajícími vizuálními efekty. Když vám řeknu, že v závěrečných desítkách minut se dočkáte boje tisíců droidů, klonů a desítek Jediů, určitě pochopíte, že George Lucas není žádný troškař a jak se zdá, megalomanství mu vůbec není cizí.

A pomalu se dostáváme k zásadní, i když mnou neoblíbené, otázce. Dosahuje Epizoda II kvalit původní trilogie? To je snad jedna z nejčastěji kladených otázek ve spojitosti s fenoménem Star Wars. Hvězdné Války: Epizoda I – Skrytá hrozba byl film, který některé, především fanoušky starší trilogie, zklamal. Mě ne. George Lucas si dobře uvědomuje, že to co se líbilo před dvaceti lety nemusí být vhodné pro dnešního diváka a tak Epizoda I přizpůsobil požadavkům současného publika. To mnoho lidí neslo nelibě a tak jsou Star Wars: Epizode II – Attack of the Clones jakýmsi kompromisem mezi původními díly a Skrytou Hrozbou. Ve výsledku to znamená, že film se atmosférou blíží IV., V. a VI. Epizodě, ubylo humoru a tak se Jar Jar Binkse sice dočkáme, ale zapomeňte na jeho komediální výstupy (myslím, že si mnozí z nás oddechli). Ale zpět k oné obligátní otázce. Nevím, zda Epizoda II dosahuje kvalit původní trilogie. Myslím, že odpověď vůbec není podstatná. Mnohem důležitější je, zda jsou Hvězdné Války: Epizoda II – Klony Útočí dobrým filmem. Mohu říct, že jsou vynikající, skvělé a strhující. Jsou onen typ filmu, který vás „chytí“ na začátku a nepustí do samotného konce a ještě dlouho dobu po skončení titulků to budete „vydýchávat“ a snít o tom, jak jako hrdý rytíř bojujete se světelným mečem v ruce proti temnotě. A může vám být 15 nebo 60.

Už skutečně nemám, co bych dodal, i když jsem si vědom toho, že jsem byl možná až příliš obecný, ale věřte mi, že v tomto případě je to ku prospěchu věci. A ještě jedna věc: „Yoda je machr!“

Mimochodem, až se po zhlédnutí Epizoda II posadíte do auta a budete se hrozně divit, proč ten křáp jezdí jenom po zemi a není schopen se vznést do vzduchu, tak je to naprosto normální reakce…

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!