Final Fantasy: Esence života

Fantastické, to je jediné slovo, která mě v souvislosti s tímto filmem napadá. Vlastně ne, to bych lhal, napadá mě slov mnohem více – skvostné, dokonalé, monumentální, strhující, fascinující, nepřekonatelné, nejlepší…..

Popravdě o jedné z nejlepších, respektive nejlepší RPG sérii Final Fantasy toho moc nevím. Měl jsem sice možnost hrát dvě hry z této série, ale pouze ty, které vyšly pro konzoly SNES.

Musím říct, že se sice jedná o kvalitní tituly, ale popravdě Final Fantasy mánie mě nepostihla. Samozřejmě, jde o skvělé RPG, ovšem více než hratelnost (i když hratelnost je na vysoké úrovni, vlastně mě teď napadá, že to byly snad jedny z nejhratelnějších RPG titulů, které jsem měl možnost vyzkoušet), mě nadchnulo netradiční skloubení sci-fi a fantasy světa, kouzel a nejvyspělejších technologie. Další, co se mi podařilo pochytit, že každý z postav vyniká dokonalou individualitou, s každou postavou ve svém týmu se, ať chcete nebo ne, sžijete a v té chvíli ztrácíte pojem o tom, co je skutečné, a co je „pouze“ virtuální. Také mistrovskými animacemi je tato série proslulá, to platí především pro díly vydané pro Playstation. Sám jsem měl možnost je vidět a musím říci, že se jedná o jedny z nejkrásnější animací, které jsem kdy spatřil. Ovšem asi přestanu hodnotit herní tituly a budu se věnovat jedinému (a doufám, že ne poslednímu) Final Fantasy filmu a musím říct, že něco takového jsem v kině snad ještě nezažil….



Je pravda, že několik filmů podle počítačových her už vzniklo, ale přiznejme si, kolik z nich bylo skutečně dobrých? Co já vím, tak dva, Mortal Kombat a Mortal Kombat: Annihilation (i když ten už kvalit svého předchůdce v žádném případě nedosahoval). Do tohoto výčtu nepočítám Tomb Raidera, kterého jsem ještě neviděl a myslím, že v žádném případě kvalit Final Fantasy: The Spirit Within nedosáhne. Další tituly už se v podstatě nedají ani nezvat filmy, Street Fighter sice nebyl nejhorší, ale rozhodně nenabídl to, co jsem čekal. Super Mario Brother, to byla zoufalost, Double Dragon k smíchu a na další tituly si už ani nevzpomínám, tedy ještě je tu Wing Commander, ano, to byla zajímavá sci-fi, ale ne dost zajímavá, aby obstála v konkurenci ostatních titulů s podobnou tématikou.



Čím je tedy Final Fantasy: Esence života tak unikátní? Vším, naprosto všemi ingrediencemi. Ale abych nebyl příliš obecný: za prvé, film je naprosto celý vytvořený na počítači, nejen některé sekvence či postavy (jako například v Toy Story či Star Wars: The Phantom Menace), ale také celý svět, vesmír, vše je kompletně vytvořeno, konečně jsem pochopil tvrzení, že svět filmů je světem iluzí, v tomto případě to platí doslova. Za druhé: grafika je naprosto dokonalá, na tomto místě skládám hlubokou úctu všem tvůrcům, protože toto, co se vytvořili, je naprostým mezníkem ve filmovém světě. Postavy jsou ztvárněny tak, že v podstatě ani pořádně nelze rozeznat, zda se jedná o dílo geniálních grafiků či jde o skutečnou osobu (někdy se sice stane, že je evidentní, že nejde o skutečného herce, ale to jen v minimum případů). To samé platí pro prostředí a veškeré neživé objekty, jsou dokonale ztvárněný a pokud u postav bylo možno rozeznat skutečnost od fikce, tak tentokráte se to v žádném případě nepodaří. V perfektním kontrastu s těmito „reálnými“ osobami a „skutečným světem“ jsou Fantomové (více se o nich dozvíte níže), kteří působí mystickým dojmem. Za třetí: hudba, skvělá, jiné slovo není vhodné, je dokonale tématicky zvolená a závěrečná píseň skutečně chytí za srdce, když si k tomu přičteme srdcervoucí konečnou scénu, budete mít na krajíčku (dobře, dobře, přiznávám, skoro jsem brečel) a bude Vám jedno, že se Vás dojal osud někoho, kdo je vlastně souborem dat, autorem hudby je Elliot Goldenthal. Za čtvrté: příběh, ten se mi zprvu zdál jako typické sci-fi, ale zmýlil jsem se, hodně jsem se zmýlil, nejedná se o žádnou fádní sci-fi linii, ale zajímavou zápletku s plno dějovými zvraty. Za páté: herecké výkony, myslíte si, že si dělám srandu? Nedělám, virtuální herci si v žádném případě nezadají se svými „kolegy“, vlastně je ještě překonávají, jsou dokonalí, tedy nejsou, jsou více lidští, než skuteční herci, obraz jejich reálnosti posiluje i to, že také nejsou bezchybní, mají vrásky, pigmentové skvrny a tak dále, jsou takřka jako skuteční herci, ale jejich výhodou je, že talent mají vrozený (naprogramovaný). Jak jsem řekl, jsou skoro skutečnější než skutečnost. Prožíváte s nimi jejich osudy, chce se Vám brečet, když pláčí oni, chce se Vám smát, když se jim stane něco veselého. Vlastně mohu říct, že tak intenzivní pocit spříznění s filmovou postavou mám v kině, u videa či televize málokdy, vlastně skoro nikdy. Takto bych mohl pokračovat až do hodně vysokých číslovek, myslím, že by to bylo hodně nad „za dvacáté“, protože na Final Fantasy: The Spirit Within, skutečně není žádná negativní stránka.



Rychle k příběhu:



V roce 2065 už trvá válka s mimozemskou civilizací několik desítek let a lidstvo je na tom stále hůře a hůře. Zbytky civilizace přežívají ve zpustošených částech měst, chráněných před Fantomy, tak nazývají lidé, své nepřátele, štíty. Boj se zdá být marný. Fantomy je sice možno zlikvidovat, ale z kráteru, do něhož dopadl meteorit, na kterém mimozemšťané přilétli, vylézají noví a noví nepřátele. Radě jsou navrženy dvě řešení. Vojenské, které spočívá v tom, že na kráter bude zaútočeno z vesmírné stanice Zeus, silným laserem a možnost vědeckého rázu, s kterou přichází doktor Sid (Donald Sutherland) a doktorka Aki Ross (Ming-Na Wen), jež je založeno na teorii, že každá věc má svou ESENCI, proto hledají osm esencí s jejichž pomocí by došlo k vytvoření jakési vlny, která by zničila vlnu vetřeleckou. Dále bych raději příběh nerozebíral, jelikož bych ho asi nepodal tak, jak by si zasloužil a navíc by byla škoda, abych ho celý „vykecal“ a Vás připravil o překvapení, o které rozhodně není nouze. Mohu Vám, ale slíbit, že se dozvíte, že Fantomové jsou něčím jiným, než za, co je lidstvo považuje, dočkáte se lásky, utrpení, radosti i smrti. Celý příběh je pojat se silným nádech mystična. Fantomové jsou zvláštní éterické bytosti, které nezabíjí lidi typickým brutálním způsobem, vlastně neprolijí ani kapku krve, ovšem likvidují lidstvo mnohem bezcitněji a musím říct, že mi při tom běhal mráz po zádech. Příběh je skvostný, obsahuje vše a mnohem více, než co jsem očekával. Supina hlavních postav je sestavou vojensky smýšlejících osob, tým kapitána Greye (Alec Baldwin), ve složení Jane (Peri Gilpin), Neil (Steve Buscemi) a Ryan (Ving Rhames), kteří rádi řeší věci poněkud násilnějším způsobem i vědců, doktora Sida, který se společně s Aki snaží prokázat existenci Gaii (vysvětlení se dočkáte ve filmu, bylo by složité snažit se Vám vysvětlit, co to Gaiia je), kteří zase spoléhají na mírnější vědecké postupy, ale také na neprokázané teorie, například o existenci esencí. Bravo, musím říci, BRAVO. Je pravda, že někteří lidé, tvrdí, že očekávali více, ale co více by chtěli? To opravdu nevím.



Musím prozradit, že do kina jsem šel s očekáváním trošku delší kvalitní animace, ale zmýlil jsem se. To, co jsem viděl, bylo to nejlepší, co filmový svět nabízí. Nebojím se říci, že se byl vytvořen mezník filmové tvorby a minimálně vznikla nová vlna, která může nabýt síly tsunami a bez problému „potopit“ vše, co zatím filmoví tvůrci dokázali a naprosto změnit shlížení na tuto linii umění. Posledních pár slov je: BĚŽTE NA TO!!!!!



Scénář: Hironobu Sakuguchi, Al Reinert, Jeff Vintar

Režie: Hironobu Sakuguchi, Motonori Sakakibara

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!