Dneska je sobota, 21.05.2022, svátek má Monika, venku je 21°C, 111 online
TV 01:28:10

informace o článku

Hodnocení článku:
6,9/10
Čtenářů:
6574x
Přidáno:
23.02.2007
Autor:
NS-5
 

článek

Základy moderní fotografie, aneb jak to všechno začalo

Základy moderní fotografie

obal

K tomu aby jste mohli začít produkovat kvalitní fotografie je potřeba znát víc, než si jenom myslíte. Na úvod tohoto prvního článku o fotografii nahlédneme spíše do historie a zákulisí celého více jak 150 let dlouhého vývoje moderní fotografie. Aby to vše nebylo příliš složité, rozhodl jsem se, utřídit jenom ty opravdu nejdůležitější historická fakta.

Možná si říkáte, že je zbytečné znát historii, ale opak je pravdou. Historie Vám pomůže odhalit filosofii fotografie a pochopit její principy. V tomto seriále se Vám pokusím předat své poznatky, které jsem učinil ve fotografii za zhruba 4 roky soustavného focení. Netvrdím že jsou správné, nenutím vás se podle nich řídit, ale mohou Vám pomoci v hledání vlastní cesty v moderní barevné i umělecké a dokumentární černobílé fotografii

  • K zdárnému vývoji fotografie bylo potřeba ucelení a propojení poznatků z věd mezi než patří především optika a chemie, které následně musely být zkombinovány s výtvarným uměním.
  • Camera obscura – box, či komora, do které vstupoval svazek paprsků jedním otvorem a tím byl vykreslován na stěnu převrácený obraz. Camera obscura je i dnes používána portrétisty pro zrychlení kresby. První historicky známé vyobrazení je z roku 1546 od Gemma Frisiuse
  • K tomu aby mohl být obraz zachován bylo potřeba zkoumat vlastnosti látek citlivých ke světlu, to se dělo souběžně z vylepšovaní Camery obscury. Roku 1802 Thomas Wedgwood a Humpry Davy impregnovali papír dusičnanem nebo chloridem stříbrným. Na zcitlivělou vrstvu pak pokládali listy rostlin nebo jiné předměty a studovali reakce plochy při osvícení.

Významní lidé

  • Joseph Nicéphore Niepce byl francouzský vynálezce a první člověk, který dokázal trvale fixovat fotografický obraz. Proces dostal název heliografie. První pořízená heliografie je zároveň pokládána za nejstarší fotografii světa (1826)
  • Louis Jacques Mandé Dauguerre a Niepce vytvořili společně první užívanou fotografickou metodu zvanou daguerrotypii. 7. ledna 1839 byl tento vynález oznámen francouzské akademii věd.
  • William Henry Fox Talbot 8. února roku 1841 přihlásil k patentování proces nesoucí název kalotypie, tento proces využíval systému negativ – pozitiv. Poprvé bylo možné udělat z jedné fotografie více kopií.

Tyto tři jména si zapamatujte, jsou to jedny z nejdůležitějších lidí, kteří položili základy fotografie.

  

Vývoj záznamových medií ve fotografii

Užití formátu filmu dle aparátu

Užití formátu filmu dle aparátu

  Pod slovním spojením „záznamové médium“ si většina mladých lidí dnes představí USB klíček s kapacitou 1Gb. Ovšem ve fotografii je tím míněn tenký film, vyráběný z celuloidu.

  Ale skočme do roku 1851, kdy byl poprvé použit Mokrý kolodiový proces, jenž využíval jako první skleněného záznamového media. Tento proces byl značně obtížný, poněvač skleněná deska musela být vyrobena těsně před expozicí v terénu. Za vynáleze procesu je považován Frederick Scott Archer. Následné varianty tohoto procesu se nazývaly ambrotypie a ferrotypie. Tyto dva procesy byly populární v 50. letech 19. století.

  Udělejme skok o pár 38 let vpřed do roku 1889, kdy byl poprvé podán patent na nanášení citlivé vrstvy na celuloid. 

  V roce 1884 Georgie Estman zvaný pan Kodak ve své rochesterské továrně zahájil výrobu světlocitlivých materiálů umístěných na pružné podložce. Společnost Kodak v té době vyráběla svitkové filmy (6x6cm) a ploché listy (standardizované formáty A4, A5, …). Ploché listy používali převážně profesionálové, kteří potřebovali dosáhnout opravdu brilantních výsledků. V této době nebyla tak vysoká rozlišovací schopnost materiálu jako dnes a právě proto byly mnohem populární ploché listy, které nabízely podstatně lepší kresbu detailů.

„Již v roce 1910 Kodak ovládl 1/3 trhu s fotomateriály a jeho nadvláda trvá i dnes v době barevné fotografie, mezi nejoblíbenější filmy se řadí Kodak Gold, který byl i dlouho dobu používám lidmi z Nationale Geographic."

  Ale k barevné fotce je stále ještě daleko, i když né zas tolik. Pomalu, ale jistě se blížíme k roku 1891 kdy na světlo světa přichází postup záznamu barevného obrazu zvaný Lippmannova fotografi. Tento proces využíval jevu interference světla. Hlavním problémem byla nízká citlivost a nutnost práce s výpary nebezpečné a zdraví škodlivé rtuti. Navíc i samotné pozorování výsledných obrazů bylo spojeno s obtížemi. Ale za tento objev obdržel roku 1918 pan Gabriel Lippmann Nobelovu cenu za fyziku.

kinofilm vs. středoformát

kinofilm vs. středoformát

  Prvním komerčně užívaným procesem barevné fotografie se stává autochrom. Tento postub byl uveřejněn 30.5.1904 Louisem Lumierem a vyráběný v rozmezí let 1907 až do roku 1932.

  Tento postup využíval 3 desek (stejného principu využívá dnešní barevný film, 3 vrsty a každá je senzibilovaná k jiné barvě), které byly zbarveny do modra, zelena a červena. Na těchto deskách byly rozptýleny škrobová zrnka. Nevýhodou byla citlivost materiálu, která odpovídala přibližně hodnotě -15 DIN. Běžné filmy určené pro spotřební trh mají citlivost v rozsahu 18 až 27 DIN

  Vícevrstvé barevné materiály, založené na míšení barev a na barvotvorném vyvolání, byly uvedeny na trhne ve 30. letech 20. století současně dvěma firmami. Společností Kodak (Kodakochrome, Ektachrome) a Agfa (Agfacolor). Uvedení těchto materiálů na trh způsobilo boom barev ve fotografii… 

  Slovníček I. 

Rozlišovací schopnost
Je schopnost vykreslit blízko sobě ležící detaily. Rozlišovací schopnost filmu bývá nižší než rozlišovací schopnost objektivu.
Formát filmu
V dnešní době je několik standardizovaných formátů, nejčastěji užívaným je kinofilm, velikost políčka činí 24x36mm, vhodný pro většinu fotografických čiností, vyrábí se široké spektrum citlivostí nejčastěji od ISO 50 až po ISO 1600. Dodávány v kovových kazetách na 12, 24 a 36 expozic. Existují barevné (Kodak, Agafa, Konica) i černobílé filmy (Foma, Ilford) Také nazývaný malý formát. Existují i aparáty využívající kinofilmu při atypickém formátu 24x72mm, tento fotopřístroj určený pro krajináře vyrábí společnost Hassleblad.
Svitkový film
Velikost políčka je různá, záleží na typu přístroje, definována pouze výška  strany a to je 6cm, nejčastější formátu 6*6, 6*9, 6*4,5, 6*12. Nejčastější užití je v reklamní a portrétní fotografii, dovoluje opravu chyb (retuš) přímo v negativu. Dostupný v různých citlivostech od ISO 50 do ISO 800, existují i citlivější, ale na Českém trhu se těžko shánějí. Film dodáván v svitku, který je chráněn vrstvou papíru opatřenou číslicemi nafocených obrázků.
Plochý list
Záznamové médium největšího formátu nejčastěji 30*40cm, nabízí nejvyšší kvalitu obrazu, nejlepší prokreslení detailů, možnost velkého zvětšení. Užívá se v reklamní fotografii, reprografii (kopírování obrazů a jiných uměleckých děl) a v umělecké fotografii. Dnes je tento formát na ústupu 1. nedostatek aparátu na tento formát, 2. vysoká cenová náročnost. Dodáván v papírových deskách zabalených v černé folii.
Mikrofilm
Formát 8*8mm, téměř nepoužívaný, kdysi velmi populární v Československu, dodáván v speciálních kazetách popřípadě v kotoučkách.

Copyright © 2000-2022 teenage.cz. ISSN 1213-9564. Jakékoliv šíření toho článku, nebo jeho částí (zvláště pak na BLOGY) je bez souhlasu autora zakázáno!!!

 


Kterého výrobce fototechniky preferujete

















Celkem 56 hlasů


Přidej i ty svuj názor!
 přidat komentář Přidat komentář  zobrazit všechny komentáře Vypsat všechny