Reality Show - Stojí za to?

vyvolení

Když jsem se dozvěděl, že se na naše zaprášené obrazovky chystají reality show Big Brother a VyVolení, tak mě to více méně ani nezaujalo. Co může být tak extra zábavné na tom sledovat několik lidí zavřených na pár (i když luxusem vybavených) metrech čtverečních? A přece. Teď se každý den nemohu dočkat, až mě kamery zavedou do vily a já se zase na chvíli stanu voayerem. Dnešní svět je zvláštní, nejprodávanější hry jsou ty, které simulují „reálný“ život a nejúspěšnější pořady jsou zase ty, které sledují obyčejné lidi. Ale proč? Proč nás tak zajímá, co provádí pan X a slečna Y? Já tedy nevím, proč je tak rádi šmírujete vy, ale pro mě je na tomto formátu pořadu nejpřitažlivější to, že některé z osob, které se každý večer na obrazovce objevují, částečně připomínají někoho z mého okolí. Proto mě také zajímá, jak se k nim zachovají ostatní. Navíc v tak malém prostoru se dokonale pozná jaký kdo je a stačí k tomu jen pár dní. Samozřejmě, musíme si uvědomit, že několikamilionová odměna a přítomnost kamer chování částečně ovlivní. Jenže, nikdo se nedokáže přetvařovat věčně, vlastně jak je očividné, tak ani týden. Stačí si jen vzpomenout, jaké vzrušené (a hodně divoké:)) výkřiky provázely příchod VyVolených do domu. Jenže, kde byly před pár dny strojeně vyceněné zuby snažící se navodit dojem úsměvu, tam je dnes kyselý obličej. Ne, každý sedne každému. Někomu se podaří prokouknout jiného, dalšímu ne. A dalo by se pokračovat dál a dál. Každý den se objevují desítky zajímavých situací, které nevznikly v hlavě nadaného scénáristy, ale jsou reálné. A jak všichni víme, to co se děje v normálním životě, to si ani v televizi nevymyslí (jen to v ní odvysílají).

big brother

Musím přiznat, že více mě zaujaly VyVolení. Můj názor je, že do Big Brothera byli vybráni kandidáti podle počtu svalů na břiše nebo podle divoké minulosti. To byl částečně chytrý tah, ale nebyla to záruka toho, že výstupy soutěžících budou divácky atraktivní. Viděl jsem jen několik dílů. Byly sice zajímavé, ale konkurenční pořad mě zaujal o něco více. Nedokáži posoudit jak to v Big Brotherovi vypadá teď, protože sleduji VyVolené (chápu sice snahu o konkurenční boj, ale pokud by obě komerční televize zařadily reality show po sobě, myslím, že by to prospělo jak jim, tak divákům, ale my jsme malí páni, my s tím nic moc nenaděláme). Dovolím si tvrdit, že v „Prima“ vile jsou charakterově o něco zajímavější lidé. A to myslím jak v dobrém, tak ve zlém. Není nouze o překvapení typu, téměř okamžité přiznání sexuální (nevětšinové) orientace (a jak všichni víme, tak někteří nad homosexuály stále ohrnují nos) nebo hádky, kde se nešetří výrazy, které vás nutí červenat se až na místech, o nichž jste ani nevěděli, že je máte (mimochodem, Rada pro televizní a rozhlasové vysílání je prý zavalena stížnostmi na slovník soutěžících v obou pořadech – tedy, ti, co je poslali by si měli zajít do nejbližší restaurace, neslyšeli by zrovna spisovnou češtinu). Někdo může tvrdit, že je to nechutně „komerční“, ale co je komerčního na tom, že se někdo chová před kamerami stejně jako v soukromí? Ano, vlastně komerční je na tom, to, že se to vysílá (a diváci i obyvatelé vil se účastní hlavně pro peníze), ale co, nebudeme si lhát, prašule vládnout světu. A to, že my Big Brothera nebo VyVolené sledujeme přece neznamená, že jsme zkažení až po konečky prstů.

Rozhodně tedy budu raději sledovat tento typ pořadu, než abych nevěřícně kroutil hlavou nad telenovelami (stejně se stačí podívat na první díl a 350-tý a je vám jasné, o co jde – sexy muž a sexy žena – problémy – řešení – láska). Vážně je to tak, že pravdivé příběhy jsou mnohem zajímavější. Jak bylo řečeno, děj je trošku ovlivněn vidinou velkého odměny, ale nikdo není tak velký herec, aby nebylo po pár dnech jasné, zda stojí za naše sympatie nebo je to takový zmetek, které by si zasloužil zamluvit pokoj v nejbližší nemocnici. Každý z nás má právo se rozhodnout dobrovolně, zda sledovat nebo nesledovat. Já volím první možnost. Chci totiž vidět, jestli je pravda, že existuje spravedlnost a každý dostane to, co si zaslouží. Doufám totiž, že neplatí novodobé rčení: „Čím větší hajzl jsi, tím se budeš mít líp“. Snad ne, i když mám pocit, že má víra ve spravedlnost je tak naivní, jak příběh telenovel :)).