Brko skřípe po papíře, po inkoustu marně kouká,
netuší, že v dobré víře může si píchnout tak do pavouka
Kalamář už je dávno suchej, včely uletěly, och ano
a k tomu jsem skoro slepej a hluchej, bohužel vymalováno, vymalováno
O čem mám sakra zase psát, snad ještě ňuká ty fragmenty.
Něco ještě musím zrýmovat, chybí mi na alimenty
Ať mě přetáhnou opratí, když ze mě něco vymlátí,
ať mě vezmou přes uši, když ze mě něco vybuší.
Zcela jsem si jistej, že si nejsem jistej praničím,
že nebe se blíží, že nemám rád splín.
Že láska, ta holka vrtkavá se smyslem bytí hraničí,
že život je nářez, to jedině vím.
O čem mám tedy zase psát, všechno se nějak slejvá,
řekli nám přece tisíckrát, jak to snimi bejvá.
Že Šereda miluje Bořka, Šeredu zase Ruda,
Bořek miluje Rudu, už je to pěkná nuda.
Že mu ten neřád lásky vzal, naříká medvěd nad osudem,
A že v něm hlodaj pochybnosti, zdali tu ještě dlouho budem.
Jiní ptáci mu poskytujou velmi cenou informaci,
že maj jednu ruku dlouhou, jsou to ňácí Moraváci.
Moc bych se o tom nešířila a ladina nesířila
nebo jednou v neděli, jim bin tu dlouhou ustřelí.
Zcela jsem si jistej, že si nejsem jistej praničím,
že nebe se blíží, že nemám rád splín.
Že láska, ta holka vrtkavá se smyslem bytí hraničí,
že život je nářez, to jedině vím.