Jsem číslo čtyři - I Am Number Four

Stmívání vydělává nestydaté peníze, to je nezpochybnitelný fakt. Někdo ho miluje, někdo nenávidí, ale pravdou je, že právě fenomén Twilight otevřel dveře dalším projektům, které mají podobnou tématiku.

Zvláštní chlapec/dívka se musí potýkat se svým osudem i láskou, která je v jeho/její situaci více, než nevhodná a samozřejmě extrémně komplikovaná. V případě Jsem číslo čtyři je to proto, že hlavní hrdina John (Alex Pettyfer) je jedním z devíti mimozemských dětí, které unikly ze své domovské planety před útokem krvelačných nepřátel.

Dostaly se na Zemi, kde pod dohledem svých ochránců mají dospět. Ale zdá se to být docela velký problém, protože po nich pasou mimozemští útočníci, kteří nehodlají čekat na to, až caparti dosáhnout určitého věku a vyvinou se u nich schopnosti, které by jim mohly pěkně zatopit.

Proto vraždí jedno dítě za druhým. Naposledy se jim podařilo zbavit se čísla tři, Alex je číslo čtyři…

Vypadá to jako námět na slušné akční sci-fi, ale první hodina tak příliš nepůsobí. Je to spíše taková středoškolská „limonáda“, ve které vystupuje krásná dívka (Dianna Agron), zlý fotbalista (Jake Abel), šikanovaný šprtík (Callan McAuliffe) a pár dalších klasických postav.

Alex se zamiluje, ale jelikož je věčně na cestách, jeho strážce (Timothy Olyphant) je proti. Jenže Alexova rasa zná jen lásku na celý život, takže je tu problém.

Dočkáme se letmých polibků, procházek v nočních ulicích za svitu pouličních lamp a podobných situací, které jsou sice sladké jako prvotřídní med, ale dívat se na ně hodinu, to už je trošku neúnosné. Během první části filmu je několik menších akčních momentů, ale je jich palčivě málo.

Naštěstí v druhé části vstoupí na scénu i číslo šest (Teresa Palmer). Respektive se objevuje už dříve, ale až v superakčním finále se předvede v plné síle a je o co stát. Závěrečná bitka s mimozemšťany je dostatečnou satisfakcí za hodinu sledování cukrování jedné pozemské a jedné nepozemské hrdličky.

Strhne se dynamické šílenství, ve kterém se střílí, běhá po zdech, bodá, seká, mlátí pěstmi, kope, objevují se obrovští netvoři, číslo čtyři a číslo šest využívají svých nadpřirozených schopností a to vše ve skvělé choreografii podpořené přehledným střihem.

Kdyby se něco podobného rozložilo v celé stopáži, nepůsobil by film prvních pár desítek minut tak nudně a nezáživně. Jedna výtka směřuje k ne příliš povedenému monstru (paradoxně je jediné, ostatní zrůdy, které se objeví, vypadají dobře), na něm si grafici mohli dát více záležet. Ale jinak jsou vizuální efekty zvládnuté více, než slušně.

Sympatické je i herecké obsazení. Alex Pettyfer se snaží, Dianna Agron je miloučká a Timothy Olyphant odvádí dobrou práci, jako vždy. Osobně jsem byl ale nadšený hlavně ve chvílích, kdy se objevila Teresa Palmer jako číslo šest, protože její drsná hrdinka je prostě k sežrání. Amazonka prvotřídní kvality.

Jsem číslo čtyři není kdovíjak úžasný biják. Za pozornost stojí hlavně v druhé polovině, která je o poznání akčnější a povedenější, než první část, která sází na romantickou notu plnou klišé. Ale dá se to přežít a díky akci ve finále, to stojí za to.

Na filmu je zřejmé, že si připravoval prostor i pro pokračování, ale není vůbec jisté, zda se ho dočkáme, protože film stál sice jen 60 milionů (triky vypadají mnohem dražší), ale vydělal jich necelých 145, což po odečtení nákladů na marketing, podílu provozovatelů kin atd. znamená, že film se jen tak tak zaplatil.

Režie: D.J. Caruso
Hrají: Alex Pettyfer, Timothy Olyphant, Dianna Agron, Teresa Palmer, Callan McAuliffe, Kevin Durand, Jake Abel, Greg Townley, Reuben Langdon, Beau Mirchoff

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!